Ráno se vzbudím v pět, abych zjistila, že leje jako z konve. Než si stihnu odskočit jsem úplně mokrá, a tak jdu raději ještě spát. V sedm na chvíli přestane pršet, než však začneme balit, rozprší se znova. Do White passu, kde máme další balík s jídlem je to necelých dvacet šest mil, což bychom …
Den osmdesátý druhý aneb dej si pozor co si přeješ, mohlo by se to splnit Pokračovat ve čtení »
Ráno v šest otevírám oči a pro jistotu hned vstávám. Hrozně mě bolí celá pánev a kyčle od ležení na tvrdé podložce. Ta naše pěnová se dost slehla, což se nelíbí mým kostem a tak i já odpůrce šustivé, drahé nafukovačky. bych ji teď brala všemi deseti. Mám, co jsem chtěla. Bylo mi drahno vysolit …
Den osmdesátý první aneb “ty vole medvěd počtvrté” Pokračovat ve čtení »
Ráno jsme vstali úplně rozlámaní. K vodě nám zbývají dvě míle a než tam dojdeme, nasnídáme se a vyřídím nezbytnosti na vzácném byť kolísavém signálu, je jedenáct dopoledne. „Two by eleven“ je radost, která nás příliš nepovzbudí. Dnešní den byl trochu monotónní. Šlapali jsme s jednou pauzou na jídlo, abychom v osm večer notně zdrchaní …
Den osmdesátý aneb SOBO, NOBO nebo FLIPPER? Pokračovat ve čtení »
V půl sedmé ráno mám daleko k rybičce. Pozitivní zprávou je příznivá teplota vzduchu a jen lehká mlha, ve které se dokonce vidíme. Vstáváme a snídáme a já hned od rána odvážně oblékám kraťasy. Naordinovala jsem si kávový detox a tak si dávám čaj, který jsme dostali na hotelu. Levandulový, na uklidnění. S nastavením mistra …
Den sedmdesátý devátý aneb jediné přání Pokračovat ve čtení »
Díky pozdní večerce, která byla ještě vyšperkovaná opakovaným otevíráním okna či zapínáním klimatizace, kdy ani jedno ze zmíněných nemělo jiný efekt, než že jsem Jirkovi lezla na nervy, ráno nebylo veselé. V sedm jsem vstala, abych zjistila, že prší a je mlha. Jaká skvělá změna. Jdu zařizovat nezbytnosti a pomalu vstává i Jirka. Dám si …
Den sedmdesátý osmý aneb výlet do přírody Pokračovat ve čtení »
Nastavování budíku na pět ráno bylo nutné, protože mám stále v tuto dobu půlnoc a mé vnitřní hodiny odmítají tento čas automatického probuzení akceptovat. Viním zdejší zimu a vlhko. V komatu se vysoukám do ven, kam ani psa by nevyhnal a má jediná touha je se vrátit zpátky do spacáku a dva dny nevylézt. Dvacet …
Den sedmdesátý sedmý aneb smíření na tisícáté míli Pokračovat ve čtení »
Vzbudím se v chvíli před sedmou. Ta zima mi dává zabrat. Shodujeme se, že na kopci spíme naposled, protože díky počasí stejně žádné výhledy nemáme a navíc je tu o deset stupňů méňe. Bolí mě v krku, kolena a klouby a doufám, že se o mě něco nepokouší. Snídáme nezvykle vydatně tortilly i tyčinku. Než …
Den sedmdesátý pátý aneb B.B. a T.P. běží o život Pokračovat ve čtení »
Ráno jsem se vzbudila před šestou a zmobilizováním veškeré energie se donutila vstát. V noci mi byla zima, která mě několikrát probudila, ale musíme vyrazit. Káva, snídaně a před osmou už šlapeme. Před námi jsou dvě míle po rovině následované šestimílovým kopcem s více než kilometrovým převýšením. Na to, jak mi ráno bylo, se mi …
Den sedmdesátý šestý aneb co dělat, když je počasí proti vám Pokračovat ve čtení »
Ráno jsem vzhůru od půl šesté a můj vzhled odpovídá pěti hodinám spánku. Přemýšlím, zda mi neschopnost spaní uvnitř místnosti už zůstane a pevně doufám, že ne. Říkám si, jak by na mě sousedi koukali, když bych si doma ve vnitrobloku postavila stan. Když je jasné, že už nezaberu, nechávám Jirku spát a jdu raději …
Den sedmdesátý čtvrtý aneb nedělní brunch, divoká jízda a návrat do zimy Pokračovat ve čtení »
Ráno budík zvoní v půl šesté a i dnes se mnou vstává “washingtonská opice.” Ačkoliv několik let nepiju, cítím se, jakobych včerejší noc proskotačila minimálně dvoje střevíčky. Dávám to za vinu divnému tlaku nebo jsem už prostě jen stará. Jak říkal jeden můj kamarád “ženská po třicítce má na výběr dvě varianty. Buď bude sexy …
Den sedmdesátý třetí aneb Jirka má narozeniny a já vlastně taky Pokračovat ve čtení »
Vstáváme opět až v sedm. Nechápu to. Chodím spát stejně jako v poušti, což je v deset protože dřív stejně neusnu. Na jihu jsem se s přehledem budila o půl šesté s pravidelností švýcarských hodinek, ale tady oči otevírám násilím nejdříve v sedm a cítím se jako když mě v noci někdo ošklivě zmlátil. Vysvětluji …
Vstáváme před sedmou, protože včerejšek nám dal zabrat. Jirka je dnes venku ze stanu dokonce dřív než já. Brzký start už stejně nezvládneme, a tak v klidu vaříme kávu a snídáme jednu z posledních tyčinek. Ano, už opět je na programu počítání tyčinek, žadná čokoláda navíc a vědomí, že to musíme nějak dojít. Máme opět …
Ranní vstávání nebylo veselé. Probudila jsem se v půl šesté do úplného mokra a raději hned zavřela oči. Když jsem je znovu proloupla, hrůzou jsem nadskočila, že je čtvrt na devět. Naštěstí jsem se jen špatně podívala a bylo čtvrt na sedm. Počasí nejpřesněji přiblíží když řeknu, že je tak hnusně, že by psa nevyhnal. …
Den sedmdesátý aneb Washingtonský masakr Pokračovat ve čtení »
Ráno se budím před půl šestou v celkem ucházející kondici s přihlédnutím k pozdní večerce. Jak ráda říkám, čas utíká rychle, když se člověk dobře baví, tedy zvlášť o všech pauzách, kochacích přestávkách, ráno a večer. Bohužel čas se někdy moc nekamarádí s našlapanými mílemi, které neutíkají oproti času vůbec. Vcelku rychle se sbalíme a …
Den šedesátý devátý aneb “chčije a chčije“ Pokračovat ve čtení »
Ráno se budím před sedmou a jdu cvičit. Neprší, je teplo a nejsou tu komáři, tedy zde tři velmi vzácné hodnoty a navíc všechny dohromady. Dopoledne slouží pro poslední sprchu, dodělání co nejvíce věcí na stále padající wifi, která blog dohrát stále odmítá a cestu do pekárny na dobré jídlo nebo spíše poslední skutečné jídlo …
Den šedesátý osmý aneb těžké loučení, symbolická plavba lodí a srnec zabiják Pokračovat ve čtení »
Ráno se probudím v sedm a poslední co se mi chce je vstávat. Pořád mám žaludek na vodě, ale přinutím se vypít vodu, což mi udělá lépe. Konečne se mi podaří zavolat s babičce a popřát jí k narozeninám. Jirku koleno bolí a tak je rozhodnutí nasnadě. Odložíme honění kilometrů stranou a užijeme si nádherného …
Budík ve čtyři ráno se okamžitě zařadil k jednomu z nejhorších zážitků celého PCT. Kluci se včera večer, když přestalo na chvíli pršet, rozhodli rozdělat oheň, aby usušili alespoň pár věcí. To se příliš nepovedlo a navíc jsme šli spát až v deset večer. V polospánku jsem se vykoulela ze stanu, abych zjistila, že je …
Den šedesátý pátý aneb ať se práší za kočárem Pokračovat ve čtení »
Ráno se jen neradi v pět vyhrabeme, abychom v půl šesté vyrazili. Je vidět, že s trochou snahy se zvládneme i rychle sbalit. Dnešní ráno je jedno z těch zrádných. Máme to jen sedm mil, které mi však přijdou náročnejší než včerejších třicet. Moje nohy připomínající beton rozhodně neběží tak, jak bych si představovala. Již …
Ráno v půl šesté učiním první marný pokus o vstavání. Z druhé strany stanu se mnou nikdo nekooperuje a tak v šest vstávám a rozepnu Jirkovi spacák. Ozve se nesouhlasné mručení, ale za pár minut se kdosi, kdo vzdáleně připomíná Jirřího vynoří ze stanu. Říká, že se moc nevyspal, protože celou noc pršelo a něco …
Den šedesátý čtvrtý aneb prší, prší jen se leje Pokračovat ve čtení »
Ráno není veselé. Ještě v šest prší, ale když se v sedm vysoukám ze stanu, na protějším kopci svítí slunce. Jirka navrhuje rychlý start, který skončí dříve, než začne, protože slunce se přehoupne výš a tak kousek od nás rozložíme všechny mokré věci. V půl jedenácté je usušeno, já mám dopsané všechny resty a navíc …
Ráno se skutečně probudím před půl šestou, ale než se stihnu zvednout, oči znovu se mi zavřou. Vstáváme v šest a balíme se tak pomalu, že vyrážíme až v osm. Není to sice ideální čas pro třicetimílový den, ale proč se nervovat už od rána. Svítí slunce, je chladno a nic nenaznačuje tomu, že by …
Den šedesátý druhý aneb jdu na sever …a už jdu na jih Pokračovat ve čtení »
Ráno budík zvoní v šest ale oba ještě upadneme do polospánku a vstáváme až v šest dvacet. V rámci oslavy narozenin se rozšoupnu. Dám si ještě jednu sprchu do foroty, což mě alespoň trochu probere. Přece jen jsme byli pět dní z trailu pryč, přemístili se přes celé státy a ze čtyřiceti stupňu se dostali …
Ráno se po dlouhé době budím relativně odpočatá, což velmi pozitivně ovlivní mou náladu. Máme dvě hodiny času do smluveného odvozu zpět na trail. Vše v klidu pobalíme a já si dám poslední sprchu. Jenny, která nás má vyzvednou, píše, že bude mít chvíli zpodění. Musíme opustit pokoj a tak jedeme do nejbližsí kavárny a …
Ráno si připadám, jako bych včera vypila rybník. Je vidět, že stačí čtyři hodiny spánku a cítím se jako po nekonečném večírku. Nevadí, člověk se přece nežení každý den. Čas od rána hraje proti nám. Chtěli jsme půlku věcí chtěli zařídit tady, ale neplánovaným souběhem událostí je jasné, že to nemůžeme stihnout. Volíme příjemnější varinatu …
Ráno se budím před půl šestou. Díky šílenému větru jsme toho moc nenaspali. Uklidňuji se, že dnešní cesta bude úplně bezproblémová, odpočinu si a můžu jít spát jakmile přijedeme do Vegas…Další z plánů, který úplně nevyšel. Abych to uvedla na pravou míru. Dnes odjíždíme z Lone Pine směrem Las Vegas, odkud nám zítra letí spoj …
Den padesátý osmý aneb co způsobil sníh v Sieře Pokračovat ve čtení »
Zastávky ve městech nejsou mou nejoblíbenější částí trailu, ale u Rege jakobychom ve městě nebyli. Na zahradě je sice vedro, ale jsme v přírodě a ráno nás vzbudí všichni psi, kteří se nám dobývají do stanu. Snídám banán a meloun a kávu piju z normálního hrnku. Tělo je v šoku, protože tolik vitamínů z poslední …
Den padesátý sedmý aneb brigáda na farmě Pokračovat ve čtení »
V noci se opakovaně budím. Nejdřív horkem, takže se svleču a potom znovu zimou, ale už jsem líná se opět oblékat, a tak to radši zaspím. Ráno se proberu v pět čtyřicet a chvíli přemýšlím, že svůj lucidní stav budu ignorovat. Venku je podivně ponuro, ale vím, že bych se vzbudila za hodinu a bylo …
Den padesátý šestý aneb první skorobrodění, Lone Pine a nebe na zemi Pokračovat ve čtení »
Klasický budíček o šesté ranní a odchod kolem osmé na pohodu. Dopoledne příjemně uteče i díky stále měnící se krajině a nádherným kamenům všude okolo. Každou chvíli fotíme nebo se jen tak kocháme. Tímto tempem do Kanady dojdeme možná napřesrok, ale to nevadí. Přišla by nám hrozná škoda tudy jen tak proletět s cílem honit …
Den padesátý pátý aneb první výšlap do nebe, horkozima a propršený večer Pokračovat ve čtení »
Budím se chvíli po šesté a vstávám. Jirku nebudím, protože nepotřebujeme chvátat. Udělám kávu a poprvé si u ní přes půl hodiny čtu. Připadám si jako na dovolené. Je tu tak krásně, že se rozsedíme a vyrážíme až před půl desátou. Plán je jednoduchý. Příští tři dny nás čeká jen stoupání, ale nemusíme chvátat, protože …
Den padesátý čtvrtý aneb krása střídá nádheru Pokračovat ve čtení »
Dnešní dopoledne je jedním z těch, které bych raději nepopisovala. Jirka využil svého Jokera, který dnešní půlden ponechá pouze v naší paměti. Začnu tím, že ačkoliv jsme původně plánovali v Kennedy Meadows ještě zůstat, po čtvrté odpolední vyrážíme směrem trail. Po necelých dvou mílích jsme narazili na moc milý manželský pár a jejich trail magic. …
Jak jsem večer tušila, ráno bylo těžké. Sice jsem se vzbudila v půl šesté, ale při pohledu na Jirku mi bylo jasné, že je zbytečné se o jakýkoliv budíček pokoušet. Radeji jsem tedy zavřela oči a najednou bylo sedm ráno. Nevím, zda mi někdo v noci nevyměnil chodidla, protože jakmile jsem se postavila, měla jsem …
Den padesátý druhý aneb Kennedy Meadows a trocha sentimentu Pokračovat ve čtení »
Budík zazvonil v 5:45 a my skutečně vstali. Nemoha jsem zdržovat cvičením, protože v kopci mezi keři cvičt neumím, a tak jsem pár minut před sedmou už šlapali. Dokonce jsem, abych nezdržovala, pila kávu po cestě a to ještě oblečená v čepici a mikině. Svěží chladno po patnácti minutách přešlo a bylo opět vedro. I …
Usnula jsem až po půlnoci a připadala jsem si, jako když nejsem ve stanu, ale o pár let zpět v Dlouhé s tím rozdílem, že tentokrát stojím venku před barem. Podle toho jsem ráno také vypadala. V půl sedmé jsem se vypotácela ze stanu s tím, že dodělám resty. U stolku už seděla jedna slečna, …
Den padesátý aneb dva bezdomovci u silnice Pokračovat ve čtení »
Dnešní den se zařadí mezi ty nezapomenutelné. Ne našlapanymi kilometry, ale tím, co jsme všechno se nám povedlo. Vezměme to pěkně od začátku… Ráno se probudím před šestou, což je po včerejším výkonu a pozdním ulehnutí parádní výkon. Není mi dvakrát do skoku, a tak si rovnou rozkládám svůj jóga papír, abych se srovnala do …
Den čtyřicátý devátý aneb ztracené hůlky a trapný pokus o night-hiking Pokračovat ve čtení »
Ráno otevřu oči před šestou a nemilosrdně vzbudím i Jirku. Musíme vyrazit co nejdřív, na dvě míle vzdáleném parkovišti by měl být signál a já potřebuji vyřídit pár věcí. Až na pár z Holandska jsou už všichni pryč. Včera jsme se shodli, že jsou tu buď mladí, ke kterým se už nepočítáme nebo pak lidé …
Den čtyřicátý osmý aneb opravdová poušť Pokračovat ve čtení »
Stává se ze mě profík v zaspání jakýchkoliv potřeb. Když jsem se v noci vzbudila a měla pocit, že kolem stanu něco chodí, raději jsem opět usnula. Také se již při spaní umím ve spacáku komletně svléknout a vysvléct se z vložky do spacáku. Ještě pár měsíců a bude ze mě druhý Houdini. V sedm …
Den čtyřicátý sedmý aneb dopoledne za odměnu a batoh plný kamení Pokračovat ve čtení »
Noc byla jedním slovem strašná. Foukalo tak, že jsme téměř nespali a ráno jsme jen mlčky vysypali závěje prachu ze stanu. Bolí mě dutiny a oči mám plné prachu. Všichni už odešli, protože na rozdíl od nás asi spěchají. My máme naplánovanou etapu k další vodě, což je devatenáct mil. Blíží se moje dni a …
Den čtyřicátýšestý aneb angrešt zabiják a míle šest set Pokračovat ve čtení »
Ráno mě Jirka vzbudil za pět minut půl osmé. Trošku pozdě, když jsme v půl osmé měli vyrážet. Nezvonil budík a já se, trochu znavená noční hrou na schovávanou s medvědem, sama neprobudila. Jen co otevřu oči, prochází kolem mě Super vegan s překvapeným výrazem. Čekal nás zřejmě sbalené a připravené vyrazit a ne uvnitř …
Den čtyřicátý pátý aneb opožděný start a sláva těžkým batohům Pokračovat ve čtení »
Ráno mě vzbudil překrásný východ slunce. Jelen nepřišel a my jsme poněkud nevyspaní, protože jsme šli spát pozdě. Jirku koleno stále bolí, a tak jsme se týmově rozhodli, že dopoledne bude ledovat a vyrazíme navečer. Můj telefon se po noci odpočinku umoudřil a přivítal mě obrazovkou, na které bylo opět něco vidět. Mám radost. Výlet …
Den čtyřicátý čtvrtý aneb ledování kolena a nečekaná noční návštěva Pokračovat ve čtení »
Noc byla krátká. Náctiletý syn měl nahlas puštěnou televizi celou noc a do toho nás pět uložených v obýváku. O to hezčí bylo probuzení psy, kteří nás ráno nekompromisně vzbudili. Jsou tu tři. Starší labrador a dva bráchové – jeden kříženec teriéra s něčím, kterého jsem okamžitě překřtila na Karla a druhý kříženec čivavy s …
Ráno se vzbudím v půl šesté a budím Jirku. Nehýbe se, ale já dobře vím, že smrt jen předstírá a nenechám se odbýt. Chtěl, jako každý večer, vyrážet brzy a do rána ho to přešlo. Něco huhlá a tak jdu raději udělat kávu, která ho probere. Balíme a v sedm vyrážíme. Je teplo, ale Jirky …
Den čtyřicátý druhý aneb Jirky bolavé koleno, které rozhodlo za nás Pokračovat ve čtení »
Noc byla všechno jen ne klidná. Mezi mnoha ostatními stany a projíždějícími auty za plotem se mi nespalo dobře. Vzbudím se ve čtvrt na šest úplně rozlámaná. Jako v mátohách se zvednu a jdu využít sprchy. Mám někdy pocit, že se koupu za většinu ostatních lidí na trailu. Nepřestane mě fascinovat, že polovina lidí, co …
Den čtyřicátý první aneb nic není tak horké, jak se na první pohled může zdát Pokračovat ve čtení »
Ráno jsem zpět ve svém normálu a budím se chvíli před šestou. Máme to dnes jen deset mil a tak vstává i Jirka, nicméně než se vypravíme je půl osmé. Naivně jsme si mysleli, že nás čeká vycházka po rovině. Slunce pálí už od rána a nevím jak je možné, když máme klesat, že jdeme …
Den čtyřicátý aneb jak rychle se nebe promění v peklo aka Hiker town Pokračovat ve čtení »
V noci prý praskla větev a rámus kluky probudil. Já jsem samozřejmě nic neslyšela, což je ve finále asi výhoda, protože i kdyby se k nám do stanu dobývalo stádo medvědů, jsem v klidu. Vzbudím se něco po šesté, chvíli využívám data a stahuji si pár audioknih. Mimo jiné i životopis Leonarda da Vinci od …
Den třicátý devátý aneb pouští, lesem, všechno snesem Pokračovat ve čtení »
Vzbudím se v sedm s tím, že vstávám a jdu cvičit. Záhadně se mi opět zavřou oči a když je znovu otevřu je čtvrt na devět. Omluvou pro rekordně pozdní vstávání je, že včera jsme ušli s plnou zátěží přes dvacet mil a končili v osm večer. Delší spánek byl asi potřeba. Stavím na kávu …
Den třicátý osmý aneb den kdy míň je víc Pokračovat ve čtení »
Večerka byla v půl dvanácté a tak se plánovaný budíček v půl šesté moc nepovedl. Vstáváme v sedm a usoudíme, že už je stejně pozdě a proto se nebudeme honit. V klidu zabalíme, posnídáme a v týmu kluků dokonce proběhne druhé házení korunou o dnešním programu. Je více než jasné, že stejně půjdeme dál, ale …
Už včera jsme se dohodli, že s největší pravděpodobností zítra půjdeme jen něco málo přes deset mil a zůstaneme v Hikers heaven, kde se stejně musíme zastavit, protože tam máme poslaný balík s jídlem. Hikers Heaven je domov manželů Saufley, kteří u sebe na zahradě nechávají přespat hikery. Donation je vítána, protože denně sem dováží …
Den třicátý šestý aneb krátká etapa a Hikers heaven Pokračovat ve čtení »
Je krásně už od rána. Vstávam v půl sedmé s tím, že si dopřeji ranní SPA, což v překladu znamená, že si stoupnu pod horkou tekoucí vodu. S pocitem nezvyklé čistoty si vyndávm podložku na rovný plácek a zacvičím si. Před devátou jdeme na kávu, která je zde zdarma připravená a jíme poslední zásoby. Jirka …
Den třicátý pátý aneb konec plánů a spontánní zero Pokračovat ve čtení »
Po noci v mokru a zimě nemohlo ani ráno být růžové. Vstala jsem v šest, abych zjistila, že nám úplně omrzl stan. Obloha byla modrá, ale než vstal i Jirka opět se zatáhlo. Nedalo se dělat nic jiného než zabalit mokré věci a jít dál s nadějí, že níž bude lépe a tepleji a po …
Nedávno jsem psala o zkoušce naší odolnosti. Dnešní den mi ukázal, že jsem vůbec nevěděla o čem mluvím. V noci byla taková zima, že spíme v péřovce oba. Ráno se probudíme do lehkého mrholení a zatažena a nás čeká 24 mil. Chudák slečna, které jsme včera trochu zkazili romantiku s přítelem se marně snaží zapálit …
Den třicátý třetí aneb vždy může být ještě hůř Pokračovat ve čtení »
Zima v noci byla tak velká, že jsme nemoli spát. Oblékla jsem si všechno, co mám, péřovku jsem měla přehozenou ve spacáku přes nohy a stejně to nepomohlo. Láhev s ohřátou vodou vychladla asi za dvacet minut a každé dvě hodiny jsme se budili zimou. Vstáváme až v půl sedmé, kdy už většina lidí je …
Den třicátý druhý aneb procházka po silnici a nečekaná trail magic Pokračovat ve čtení »
Večer nás doslova zachránila plastová láhev naplněná teplou vodou pracně uvařenou z okolního sněhu. Nejdřív jsem trochu rozmrzla já, potom Jirka a mohli jsme usnout. V noci jsem se vzbudila zimou jen dvakrát a první noc s teplotou pod nulou skončila úspěchem. Nezmrzli jsme. Ráno vstáváme v půl osmé a sušíme mokré spacáky, ponožky a …
Den třicátý první aneb Baden Powell a první výročí Pokračovat ve čtení »
Probudila jsem se ve čtvrt a šest. Po necelých šesti hodinách spánku jsem úplně mimo. Ve vedlejším pokoji se chystá slečna na odchod a já vím, že už neusnu. Jdu si dát horkou sprchu a udělat kávu. Alespoň napíšu včerejší blog a vyřídím provozní věci, utěšuji se. Káva nezabrala a já mám pocit, že mi …
Den třicátý aneb zkouška odolnosti materiálu Pokračovat ve čtení »
Ranní klasika kolem šesté probíhá stále stejně. Nehledě na tom kdy jdu spát se nejpozději v šest vzbudím a raději hned vstávám. Jdu využít toho, že vzhůtu jsem jediná a jdu si umýt vlasy. Vodou a dezinfekcí na ruce. Je mi záhadou, že ačkoliv si myju vlasy zhruba jednou týdně čímkoliv, co je po ruce …
Ráno mě vzbudil déšť. Chvíli jsem si četla s omrzající rukou vystrčenou ze spacáku a vstávání se protáhlo. Vyrážíme ve čtvrt na devět a naštěstí neprší. Dnes nás čeká jen stoupání do nějakých 2500m. Za chvíli vstoupíme do mlhy ve které dobrou hodinu pokračujeme dál. Jinak než s hudbou to dnes nejde. Za dvě hodinky …
Den dvacátýosmý aneb některý den není na kochání Pokračovat ve čtení »
V noci mi byla zima. Pro jistotu jsem už šla spát ve svém oblečení na spaní, navíc Jirky mikině a ještě péřovce. Na sobě jsem měla vrstvy, které by mě měli ochránit i za polárním kruhem. Nepomohlo to. Zima mi je pořád, na což si začínám zvykat, protože mi nic jiného nezbývá. Vzbudím se klasicky …
Den dvacátý sedmý aneb hadi a polední vrchol konzumu Pokračovat ve čtení »
Mé přání se nevyplnilo. V noci jsem se několikrát vzbudila a ráno pršelo. V půl sedmé přestalo, začali jsme balit a než jsem udělala kafe, opět se rozpršelo. Vyrážíme kolem osmé za větru a občasného krápání. Jakmile jsem se postavila na nohy, došlo mi, že dnešek bude bolet. Z nových bot jsem sice nadšená, kotníky …
Ráno v šest vstáváme. Já zimou, protože ani tři merina a dvoje ponožky do deště nezaručili příjemný teplotní komfort. Asi si opravdu objednám teplou vložku do svého spacáku “komfort do minus deseti”, a tu mojí dám Jirkovi, který narozdíl ode mě, není zmrzlina. Moc by mě zajímalo, kdo ten teplotní komfort spacáků testuje. Jediný, kdo …
Den dvacátýpátý aneb sníh ve stanu a Cold Springs Pokračovat ve čtení »
Spát jsem šla před půlnocí, jako vždy, když potřebuji brzy vstávat. Zatím se mi nejhůř spí v posteli v civilizaci. Budík ve 4.45 byl krutý. Když člověk pospíchá, čas letí jako splašený, takže jsem zvládla rychlou sprchu, zabalit a dvakrát se napít kafe. Něco, co vzdáleně připomínalo Jirku také zabalilo batoh a nereagovalo na žádné …
Den dvacátý čtvrtý aneb vstávání v noci, nové boty a oběd místo večeře Pokračovat ve čtení »
Ačkoliv jsme šli spát o půlnoci, budím se v pět. Po chvíli převalování vstávám a jdu se podívat na nějaké nové informace ohledně doručení bot, protože stále doufám, že kolem poledne vyrazíme. Bohužel informace zní stále stejně – balík bude doručen na konci dnešního dne. Jdu dodělat nějaké pracovní resty a i když počasí není …
Den dvacátý třetí aneb vynucená nuda v Big Bear Pokračovat ve čtení »
V noci byla opět zima, ačkoliv stan zůstal zavřený. Tentokrát žádná kondenzace a když v půl šesté ráno zašeptám magické slovo „palačinky“ bez řečí vstáváme oba. V rekordním čase se balíme a v 6:15 vyrážíme. Pak že to nejde. Máme to k silnici “jen” sedm mil. Jediný problém je, že teplota je kolem nuly. Přijdu …
Den dvacátý druhý aneb další studená noc, ranní rekord a…PALAČINKY! Pokračovat ve čtení »
V noci jsem se opakovaně budila zimou. Spali jsme v dolíku u vody a kvůli medvědovi jsme nechali otevřený celý stan, aby nás lépe viděl a nemusel se do stanu dobývat a celý nám ho rozkousat. To je samozřejmě nadneseně řečeno, protože otevřeno jsme díky vlhku měli hlavně kvůli kondenzaci. Příliš to nepomohlo a navíc …
Den dvacátý první aneb studená noc, velký had a poslední páreček Pokračovat ve čtení »
Ráno se probudím okolo půl šesté úplně rozlámaná. Bez dlouhého přemýšlení vstávám. Musíme co nejdřív vyrazit, abychom alespoň trochu utekli vedru přes den. Ráno je bez kávy, protože nemáme vodu. Než stihneme zabalit přijde Jack, následovaný němci. Vstávali ve čtyři a v půl páté vyráželi. Na vstávání ve čtyři ráno jsem si nedokázala zvyknout za …
Den dvacátý aneb filozofické dopoledne a…TY VOLE MEDVĚD! Pokračovat ve čtení »
V noci jsem se několikrát probudila, protože jsem měla pocit, že kolem stanu pořád někdo chodí. Jak jsme byli blízko civilizace i opuštěného parkoviště, necítila jsem se úplně komfortně. Bylo krásně a proto jsme úplně nechvátali, což se později ukázalo jako dost velká chyba. Ještě večer vznikla kousek za naším stanem spontánní říčka z odpoledního …
Den devatenáctý aneb vděčnost a Jirky krize Pokračovat ve čtení »
Ráno mě vzbudil chvíli před šestou déšť, který v momentě kdy jsem si vyndala Kindla, že si konečně něco přečtu, přestal. Chtěli jsme nejdřív vysušit stan, tak bylo ráno pomalé. Rozhodovali jsme se co dál. Z ničeho nic nám přestala fungovat aplikace Guthook, kterou používáme a je v ní spousta užitečných komentářů i ohledně míst, …
Den osmnáctý aneb vy jste ty dva češi, co cvičí dvakrát denně jógu? Pokračovat ve čtení »
V noci jsem se dvakrát probudila zimou a snažila se zaspat nutkání jít na malou. Tentokrát ne ze strachu, ale z přání neumrznout. Teplota dost pravděpodobně poklesla po bod mrazu. Ráno jsem se probudila v půl šesté a nekompromisně oznámila, že vstáváme hned a radši šla rovnou vařit kávu. Povedlo se mi otřít celým spacákem …
Den sedmnáctý aneb co jde nahoru musí jít opět dolů Pokračovat ve čtení »
Díky šikovnému místu na spaní uprostřed skal nás nebudil vítr, takže Jirka spal jako miminko. Já tak docela ne, díky nezvyklému tichu jsem se několikrát probudila a měla pocit, že kolem stanu někdo chodí. Nebudu lhát, chtělo se mi čůrat, což se mi podařilo zaspat do čtyř ráno, kdy už nebyla taková tma a já …
Den šestnáctý aneb den kdy kopec dostal nový rozměr Pokračovat ve čtení »
Zbytek včerejšího dne byl poznamenán mým ne úplně šťastným výběrem oběda. Dala jsem si po dlouhé době jogurt, který si Jirka koupil a já zanedlouho pochopila, že to nebyl dobrý nápad. Ve zkratce řečeno jsem celý den až do pozdních hodin trávila v blízkosti koupelny a tušila, že to není dobrá příprava na dnešní návrat …
Den patnáctý aneb poslední jogurt, Leslie a hodně těžký návrat Pokračovat ve čtení »
Včerejší kulturní vložka byla fajn a já, Jack i Jirka jsme se shodli, že jsme na tři hodiny zapomněli na to, kde se nacházíme. Konečně vím, jak to s Avengers dopadlo a Jack dostal novou funkci. V závěrečných titulcích jsem si všimla, že jedna pozice byla nazvána “Mr. Hemsworth dialect coach”. (pozn.pro rodiče “trenér přízvuku …
Den čtrnáctý aneb zero a nástup dialektového kouče Pokračovat ve čtení »
Vybrání místa na spaní hned u cesty mezi stromy se již večer ukázalo jako velmi dobrý nápad. Ještě než jsme usnuli, začalo hodně foukat a my mysleli na naše kamarády na kopci o pár metrů za námi. Mají stabilnější přístřešky, ale stejně. Poprvé jsme zkusili spát s propnutými spacáky a stala se záhada. Mně bylo …
Den třináctý aneb den, kdy vyhrál rozum a Idyllwild Pokračovat ve čtení »
Ráno bylo pomalé. Po včerejší vycházce se budím až v půl sedmé a slyším němce jak odchází. Na věhlasné německé vytrvalosti něco bude. Marcel se nechal přesvědčit manželkou a tarp vyměnili za stan a je možná otázkou času, kdy si každý pořídí i druhou trekovou hůl nebo dokonce vařič. Jak normálně nemusím mít teplé jídlo …
K ránu jsem se vzbudila zimou, ačkoliv jsem měla kuklu, na ní čepici a spacák s komfortem do minus deseti. Nejlepším řešením je zimu zaspat. Před šestou mě probudil chlad znova a usoudila jsem, že nejlepší bude vstát, brzo vyrazit a zahřát se chůzí. Jirkovi se mi tento nápad během dvaceti minut podařilo vysvětlit a …
Ráno jsem se probudila v pět, s pocitem, že zastavil se svět, celé tělo bolelo, že vstát se mu nechtělo, ale do koupelny muselo. Ve třech stupních jen tak v tričku doběhla jsem na lavičku, na které už seděla Klaudia, co spát chtěla ale neměla, kam složiti hlavu. Její milý totiž nutí jí ležet v …
Den desátý aneb chvilka “poezie” nikoho nezabije Pokračovat ve čtení »
Večer jsme se dohodli, že zkusíme vstát v 5:30, abychom vyrazili co nejdříve a dnešní překvapení si dostatečně užili. Včera Jack objevil na mapě “Yoga retreat” vzdálený jen míli a půl od trailu. Hned jsme tam zavolali a zjistili, že za poplatek můžeme buď mít postel nebo za ještě menší poplatek si smíme na zahradě …
Den devátý aneb čím dřív vstaneš tím rychleji dojdeš Pokračovat ve čtení »
Ráno jsme se vzbudili v šest a včerejší brzký odchod do spacáku, způsobený třemi stupni a vynechané večerní cvičení udělaly své. Rázem je mi osmdesát a vstává se mi podstatně hůř. Všechno mě bolí a Jirku prý také. Jack vtipkuje, že konečně vím, jak se cítí každé ráno on. Nabízenou kávu však neodmítá a my …
Ráno se v sedm vzbudím celá rozlámaná z měkké matrace a na jediném mini místě vedle postele dělám půl hodiny něco, čemu honosně říkám ranní praxe. Stoje na rukou jsem raději vynechala protože hrozilo, že bych při nepovedeném stoji vypadla z okna. V půl devaté jdeme na snídaníi, kde se jako první chod podává musli. …
Den sedmý aneb den, kdy ani psa by nevyhnal, ale my sebe ano Pokračovat ve čtení »
Večer začalo lehce foukat. Předpověď hlásila šedesáti procentní možnost deště a lehký vánek. To, co přišlo v noci, však předčilo všechny mé obavy. Díky bohu, že jsme zůstali na prvním kempovacím místě, kam se schází z trailu dolů a je celé schované v bývalém korytu řeky. Vítr byl takový, že i takto schovaní, jsme v …
Den šestý aneb řekněte tam nahoru své plány a ve vteřině je všechno jinak Pokračovat ve čtení »
Dnes je neděle. I Pánbůh sedmý den v týdnu odpočíval, tudíž ani my jsme neměli na výběr. Vstali jsme v půl sedmé, tedy v čas, kdy většina lidí už tady nebyla, kromě těch, kteří dnes mají svůj první “zero” day, což je den kdy člověk odpočívá. (pozn.pro rodiče – zero jako nulový počet kilometrů). Měla …
Den pátý aneb Jack Nicholson, ztracená žiletka a bezedná sprcha Pokračovat ve čtení »
Ráno jsme se probudili v 5:55 a abychom dostáli svému předsevzetí, hned vstáváme. Ukolébáni tím, jak jsme šikovní jsme se trochu zasekli a vyráželi až ve čtvrt na osm. Náš cíl je Mont laguna, kde jsme, vzhledem k puchýřům na nohách, rozhodli dnes zůstat. Nebylo mi od rána dobře. Dámské problémy, možná prostydnutí a každý …
Včera jsme měli před usnutím menší nepříjemnost. Nemohli jsme se porovnat. Bydlíme sice v 1+KK, ale přece jen máme terasu a dokonce tolik prostoru, že volně můžu dělat stojky uprostřed bytu. Náš tarp je sice inzerovaný pro dvě osoby, ale ty musí být trpaslíci nebo jen přijdou, po hlavě padnou dovnitř a okamžitě usnou. Cokoli …
Včera večer jsem po vypnutí ipadu usnula jako miminko. Několikrát mě vzbudil Jirka, který měl problém přesně opačný a prý do dvou ráno oka nezamhouřil. Bylo mu horko, takže spal jen v tričku a otevřeném spacáku. Mně bylo v mém pelíšku do mínus deseti s vložkou navíc, oblečené do merino legín, dvou triček a kukly …
Den druhý aneb k čemu slouží bederní pás Pokračovat ve čtení »
Spali jsme necelých pět hodin. V pět ráno jsem nebyla ani zombie, ale úplně mimo a čas pracoval naprosto proti mě. Samozřejmě jsem nestihla ani wc ani snídaní, jen rychlé kafe a podle toho také celé dopoledne vypadalo. Stres a výjezd třiceti lidí ve stylu honem honem opravdu není mou představou pohodového rána. Ještě v …
Ráno jsme se vzbudili před šestou, kdy část lidí odjížděla na trail. Přece jen čtyřicet lidi v a okolo baráku s papírovými zdmi nenahrává dlouhému vyspávání. Nedávné cvičení jakoby nebylo a já se po pár hodinách spánku cítím jako zombie. Není čas na fňukání jdeme na snídani a pokusit se sbalit aspoň trochu akceptovatelnou podobu …
So…Why do you do yoga on a piece of paper? Pokračovat ve čtení »
Ráno jsme se probudili trochu rozlámaní a skoro to vypadalo, že na poslední cvičení půjdu sama. Tedy na poslení dvě cvičení. Po těžkém souboji sám se sebou, který trval celou cestu do studia nakonec cvičící Jirka zvítězil a šli jsme oba. První lekci jsme ztuhlé kosti rozhýbali, pak se posilnili obarvenou vodou jménem Starbucks vydávající …
Konec dovolené aneb přípravy “vrcholí” Pokračovat ve čtení »
Stává se mi to dost často. Cestuje-li člověk alespoň trochu způsobem, že v daném místě alespoň chvíli zůstane a pohybuje se mezi místními lidmi, najde vždy nějaké dvojníky lidí, které zná. Nemusí to být nutně cestování do zahraničí, ale zaměřím-li se na podobnosti bez nějakého dalšího škatulkování a hodnocení, je to kolikrát pocit, jakoby se …
Plán na dnešní den zněl jasně. Od osmi začíná „garage sale“ v REI, tak vyrazíme raději dřív, abychom tam v půl osmé byli, za hodinku máme nakoupeno a když se nám bude chtít, dvě hodiny někde počkáme, dáme si v klidu kávu, já napíšu blog a na oběd si třeba zajdeme na nedaleké sushi, abychom …
Čtyři hodiny v pekle aneb jak bych sama šla bosá a bez jídla Pokračovat ve čtení »
Dneska jsme naštěstí neměli v plánu žádné nákupy, protože v sobotu je v REI „garage sale“, což úplně přesně nevíme co bude, ale všichni nám to doporučují. Na pláž jsme jít taky nemohli, protože byla zima, což jistě někdo nahoře zařídil, jelikož můj zadek stále vypadá jako dobře uzrálá ředkvička a ač jsem ho namazala …
Pohodový pátek, kdy jsem si pohladila delfína a Jirka se konečně najedl Pokračovat ve čtení »
Dneska ráno jsme nikam nepospíchali. V klidu jsme vstali s tím, že si dáme snídani, já napíšu blog, Jirka zkusí zalepit švy na stanu a vyjdeme směrem na pláž. Náš program se začal bortit poté, co jsme uvařili kafe. Dorazili ostatní obyvatelé domu, z nichž některé jsem opět viděla poprvé a moje sezení u ipadu …
Skoro plážový den aneb jak jsem se poprvé v životě spálila Pokračovat ve čtení »
Středa byla první den bez zařizování. Natěšení, tedy spíše já natěšená, jsme vyrazili do Mořského světa. Místo pouze čtyři kilometry vzdálené od domova, kam vedou čtyřproudé silnice, nikoliv však chodník. Párkrát jsme se zamotali, porušili několik předpisů, ale na místo jsme úspěšně dorazili. Nevím proč, ale nikdy mi předem nedojde, že na sebehezčím místě nikdy …
Dnešní den jsem vstala poněkud po zadku. Je zajímavé, jak odjezdem z místa, kde sice máte pocit, že všechno je vyřešené, podvědomě zašoupané věci vyplavou na povrch, v mém případě se mi o nich začně zdát. Podle toho jsem ráno taky vypadala. Ve zkratce – úplně mimo. To rozcvičím, myslela jsem si. Dám si kávu, …
První den v Diegu a skoro zasloužené volno Pokračovat ve čtení »
Dnes ráno konečně opouštíme L.A. Shodli jsme se, že 3 dni byly maximum, abychom zařídili, co jsme potřebovali, trochu viděli a zjistili, že vlastně nic už vidět nechceme:) Cesta Flixbusem proběhla v pohodě i přes to, že paní řidička poté, co se na sílu vtěsnala za volant, tři hodiny v kuse svačila, telefonovala a jela …
Cesta na jih, aby mohla pokračovat zpět na sever Pokračovat ve čtení »
Dneska jsem se poprvé probudila bez toho, abych okamžitě netoužila opět usnout. Ráno jsem opět chvíli ničila svou podložku na spaní „poskakováním“ (takto vesele můj táta označuje cvičení jógy:) a s dobrou náladou po vyřízení dalších zmatků s indickým oddělením péče o zákazníky Amazonu jsme se rozhodli pro výlet do Hollywood hills. Musím říct, že …
Krátký příběh o tom, jak únava mění realitu Pokračovat ve čtení »
Poučení ze včerejšího maratonu jsme si hned ráno řekli, že dnes bude vše jinak. Tedy v klidu si konečně ráno zacvičím, najíme se a potom pomalu pojedeme k nejbližší pláži a třeba se i vykoupeme. Budeme se vyhýbat davům, obchodům a dalším vysavačům radosti ze života…Plán jsme měli moc pěkný, ale… Ranní praxe na nové, …
Další odpočinkový den, který nebyl, ale dobře skončil Pokračovat ve čtení »
První odpočinkový den nebyl. Devíti hodinový rozdíl převrátil jakýkoliv rytmus, takže našimi společníky byli třes po celém těle, zimnice, návaly a usínání za chůze. Můj plán zařídit nejnutnější a odpočívat bohužel nevyšel. Zařizování sim karty trvalo nekonečné dvě hodiny, kdy jsem myslela, že šikovnou slečnu, která neměla ani ponětí co dělá, zachránilo jen to, že …
Jak zjistit, že člověk nepotřebuje vůbec nic Pokračovat ve čtení »
Ačkoliv to tak dnes ještě asi tři hodiny před odletem nevypadalo, nakonec jsme opravdu odjeli. Sice trochu ztrhaní již před cestou, ale jinak dokonce i s pár věcmi v batohu. První část do Kodaně proběhla hladce, dokonce se nám podařilo jet pouze s příručním zavazadlem. Byla jsem téměř dojatá, jak jde všechno jako po másle. …
Opravdu to začalo aneb proč už asi nikam nepojedu:) Pokračovat ve čtení »
Pacific Crest trail (PCT), známý také jako pacifická hřebenovka je 4250 km dlouhý trek vedoucí od hranic s Mexikem do Kanady. Prochází státy Kalifornie, Oregon a Washington. PCT je součástí tzv. „Triple crown“, tedy trojice tří nejdelších treků v Severní Americe, kam patří ještě Apalachian trail (AT) vedoucí po východním pobřeží a Continental Divide trail …
