Nespěcháme. Dnes dojdeme tak jako tak a spontánně necháváme závěr dne na osudu. V sedm vstaneme a za hodinku už šlapeme. Ač to tak nejprve nevypadalo, i dnes ráno je mráz, který…
-
-
Den stošedesátý aneb Mt. Whitney a nikdy víc…Nebo ne?
V noci opět mrzlo, což jsem si neuvědomila do té doby, než jsem se napila vody plné ledu. Opravdu mi mráz přijde natolik normální, že si ho ani nevšimnu? Připadám si jako…
-
Den stopadesátý devátý aneb Forrester pass a nohy do vánočky
V noci mě několikrát probudí zima a ráno se vrací nepříjemné pocity promrznutí. Tohle mi opravdu chybět nebude. První dvě míle sestupujeme ještě dolů a čeká nás dalších osm vzhůru do čtyřtisícového…
-
Den stopadesátý osmý aneb stopování autobusem, štěstí v neštěstí a západ slunce v Kearsage passu
Tradičně usínám po jedné hodině ranní, čemuž moje ráno zcela odpovídá. Nespěcháme a já musím dodělat resty, takže po sedmé ranní už ťukám do klávesnice. Autobus do Independence odjíždějící ve třičtvrtě na…
-
Den stopadesátý sedmý aneb Glen pass, nostalgie, Jirky nejoblíbenější den a večerní jízda do Bishopu
Ačkoliv se nám včera podařilo seběhnout z Pinchot passu téměř až dolů, probudí se místo mě rampouch. Mám na sobě celý obsah svého batohu, což mi stejně moc nepomohlo. Jsem rozhodnutá koupit…
-
Den stopadesátý šestý aneb zachumelení vyšperkované dvěma passy
Těsně poté, co jsem včera dopsala blog, začalo sněžit. Ráno nás přivítalo patnáct centimentrů prašanu, deset pod nulou, zmrzlý stan a díky kondenzaci také mokré spacáky. Ideální začátek dne, ve kterém máme…
-
Den stopadesátý pátý aneb John Muir pass, romantika na chatě a náročné odpoledne
Neměli jsme nařízeného budíka, ale ve třičtvrtě na šest jsem vzhůru. Vstávám a potmě jdu nabrat vodu. Po cestě k potoku svítí hvězdy a je jasno. Než během pár minut natočím vodu,…
-
Den stopadesátý čtvrtý aneb ty vole medvěd po šesté, John Muir Ranch a noc v pohádce
Vstáváme s překrásným výhledem a dobrou náladou. To, že jdeme ve třech svědčí nám všem. nepamatuji si, že by v našem týmu nebyla pozitivní nálada a není to tím, jak snadno všechny…
-
Den stopadesátý třetí aneb Pacific Czech trail a Selden Pass
Nehledě na to, že vstaneme jako první, odcházíme ráno jako poslední. Před začátkem posledního týdne naší cesty jsme se tím alespoň přestali nervovat a se svými nepříliš rychlými rány se smířili. Vstaneme,…
-
Den stopadesátý druhý aneb slibované koupání v jezeře
V šest budík neúprosně oznamuje, že je čas vylézt ze spacáků. Neskáču radostí, protože jsem opět v noci nemohla spát, ale pomalu se vysoukávám ven a je mi překvapivě dobře. Ranní kolečko…
-
Den stopadesátý první aneb ve víru povinností, zodpovědnost nade vše a báječné čtyři míle
Má civilizační nespavost se opět projevila a tak po několika hodinách spánku cítím lehké pnutí. Po sedmé vstává i Jirka s Kangou a jdeme na snídani, kde nejsou příliš vybavení na problematické…
-
Den stopadesátý aneb návštěva z reálného světa a Mammoth lakes
Výjmečně se neprobudíme zimou, ale úplně zadušeni prachem a pískem, který nám díky větru do stanu přes noc nalétal. Alespoň máme nějakou změnu, říkám si, když celý den vysmrkávám černé kameny s…
-
Den stočtyřicátý devátý aneb „I’ll just do the horns“
Po noci vyplněné hororovými zvuky z nedalekého stanu si dopřejeme nevídaný luxus. Vstáváme až ve čtvrt na osm. Balíme, Kanga jde napřed na snídani do místního grilu. My si ji, vyškolení nepěkným…
-
Den stočtyřicátý osmý aneb lyžování bez sněhu
Ráno jsme zmrzlí nejen my, ale i stan. Spala jsem v několika ponožkách, legínách, kalhotech do deště, tričku, mikině, péřovce, kukle a čepici, měli jsme propnutý spacák a BYLA mi zima. Mrazivé…
-
Den stočtyřicátý sedmý aneb příběh o tom, jak se chodí kopce bez nohou
Všichni vypadáme ráno obdobně, zmrzle a nevyspale. Díky vysoké kondenzaci máme mokré spacáky a a mně se ozývají v minulosti omrzlé prsty na rukou. První půl hodinu cesty skuhrám, protože nemůžu držet…
-
Den stočtyřicátý šestý aneb záblesk naděje a další bouřka
Ráno jsme sice zmrzlí, ale živí a relativně v pohodě. Shodujeme se, že včerejší odpoledne sice bylo dobrodružné a jsme rádi, že jsme v Kennedy Medows nezůstali, ale že stačilo. Před půl…
-
Den stočtyřicátý pátý aneb Sonora pass po čtyřech, Kennedy Meadows North a sněhová bouře na hřebeni
Ráno sotva posbírám síly na to vysoukat se ze spacáku. Večer mi byla tak hrozná zima, že jsem se klepala i v péřovce a nemohla se zahřát. Zmrzlí sníme poslední tortillu a…
-
Den stočtyřicátý čtvrtý aneb vysokohorská expedice nebo letní procházka?
Ráno se vzbudíme v mokrých spacácích a ve stanu je zevnitř zamrzlá vrstva ledu. Zima nám v noci nebyla a já jsem opravdu ráda, že jsem si přes počáteční nejistotu koupila nejteplejší…
-
Den stočtyřicátý druhý aneb vítr, který nás skoro odfouknul
V noci jsme se opakovaně budili a drželi stan. Kanze dokonce dvakrát spadl a musela ho jít znovu stavět. Při budíčku v šest ráno podle toho také všichni vypadáme. Připomínám jako zombie…
-
Den stočtyřicátý první aneb intoxikace vitamíny a Jirkova palačinková výzva
Naše radost ze samostatného pokoje netrvala dlouho. Vzhledem k plné kapacitě a víkendu k nám byl nastěhovát jeden starší frantík. Což o to, byl milý, anglicky uměl asi jako já francouzsky a…
-
Den stočtyřicátý třetí aneb vichřice, sněhová bouře a vánoční překvapení
Budík dnes zamrzl a tak vstáváme až ve čtvrt na sedm. Předpověď hlásí sněhové bouře, ale modrá obloha tomu moc nenapovídá. V každém případě by bylo nejlepší ujít co nejvíc mil v…
-
Den stočtyřicátý aneb Aloha a Echo lake, South Lake Tahoe, vítej Sierro a pohádka o tom, jak průšvih a štěstí jsou si blíže, než jsme si mysleli
Ráno je jedním slovem dechberoucí. Teplota je kolem nuly, ale východ slunce a okolní prostředí nám otevře ústa. Máme dnes před sebou jen osmnáct mil a jsme domluveni, že si cestu chceme…
-
Den stotřicátý devátý aneb maraton s excelentní koncovkou
V noci mě nemile překvapil mráz. Nejenže když jsem šla na malou, skoro jsem zmrzla, ale dokonce i oblečené v péřovce jsem ve spacáku klepala zimu. Jirka na tom nebyl o moc…
-
Den stotřicátý osmý aneb rychlý výlet do lékárny a hra mysli
Ráno se nemůžu probrat a když se přece jen po šesté hodině vysoukám ven ze spacáku, je jasné, že mám trochu problém. To, že se o mě v dolních partiích pokouší nepříjmená…
-
Den stotřicátý sedmý aneb večerní soirée před umývárnou
Ráno nás překvapí teplota kolem nuly. Snad nám nepřemrzly filtry, ale jinovatka není, tak by to mělo být v pohodě. Přemrzly telefony a já začínám přemýšlet, že před Sierrou přece jen pošlu…
-
Den stotřicátý šestý aneb “you can rest when you die”
Ráno se vzbudím v půl osmé a přes pozdní večerku se cítím docela dobře. Potřebujeme přebalit všechno jídlo, ještě nějaké rozdat a hlavně vymyslet, co s naší novou lahví, která podle všech…
-
Den stotřicátý čtvrtý aneb nemáchej těma rukama, jen jí rozčílíš
Ráno je již klasicky chladné. Snídáme ve stanu, což je dobrý nápad jen z poloviny. Je tu tepleji, ale také se odtud hůře odchází a člověk se snadno “zamrcasí.” Snažíme se vše…
-
Den stotřicátý pátý aneb “timing is everything” a Sierra city
V noci mě vzbudí nutkání si odskočit, Než se stačím zvednout, slyším divné zvuky. Puma. Tedy alespoň si to myslím. Zvažuji své možnosti a při rozepínání stanu stejně Jirku vzbudím, protože rozbitý…
-
Den stotřicátý třetí aneb polední koupání, pár kapek a kopec bez konce
Ráno za východu slunce je jedno z těch, které si budu pamatovat. Jedinou nevýhodou je, že se nám nikam nechce. Po osmé se přece jen vyhrabeme a s Kangou, která je jako…
-
Den stotřicátý druhý aneb jak jsem šlápla na hada, Quincy a bolavá záda
Ráno jsme si po včerejším výkonu přispali a než se vymrcasíme je devět. Nikam extrémně nepospícháme a já se nemůžu moc hýbat. Z ničeho nic mě začala bolet bedra. Ona vlastně nebolí,…
-
Den stotřicátý první aneb kde je skutečně bezpečno a večerní procházka
Ráno se nikomu nechce ze stanu. Fouká, je zima a výjimečně máme signál, což znamená, že můžeme vyřídit alespoň pár povinností, jako například objednat další prasklou láhev na vodu. V osm vyrážíme…
-
Den stotřicátý aneb realitu si tvoříme každý sám
V noci se vzbudím ze snu, ve kterém jsem chytila obrovskou rybu. Měla na obou koncích těla ještě větší hlavu s velikými zuby. Když jsem jí držela, musela jsem dávat pozor na…
-
Den stodvacátý devátý aneb malátná procházka, srdce a kosočtverce a Dragons ranch
Ani ráno nám není o moc lépe. Nedělám si iluze, že po vynechání mléka, které je skoro ve všem to bude hned lepší, ale upřímně doufám, že brzo. Nechci si ani představit…
-
Den stodvacátý osmý aneb Old station a vyřešení záhady
Ráno jsem díky zimě úplně tuhá a nemůžu se probrat. Jirka na tom není o moc lépe. Celou noc foukal silný vítr, který mne společně s bolestí břicha budil. Oblékáme péřovky a…
-
Den stodvacátý sedmý aneb krávy kam se podíváš a večerní překvapení
Ráno si připadám jako všechno možné, jen ne odpočinutě. Je mi jasné, že se poslední dobou dost opakuji, ale mám pocit, že mi tělo dává dost jasně najevo “pěkně jsme se prošli,…
-
Den stodvacátý šestý aneb Burney falls, vedro a několik oči otevírajících setkání
Dnes je před námi krátký den. Ráno kousek k vodopádům, které leží jen necelou míli od trailu a ke kterým se už týden těším. Úmornému vedro, které zde panuje, již několik dní,…
-
Den stodvacátý pátý aneb včerejší čaj ve spacáku, ranní Poison oak a Joker numero duo
Dnešní ráno začalo už včerejším večerem, kdy se jednomu z nás po napsání blogu podařilo vylít vařič plný čaje do stanu, respektive do mého spacáku a věcí. Místo abychom se dohadovali, kdo…
-
Den stodvacátý čtvrtý aneb highway to hell
Vstáváme v půl šesté bez snídaně, protože nemáme vodu. Nic však nenasvědčuje tomu, že by měl dnešek být nepříjemný více než obvykle. Vyrážíme ještě za šera a s vidinou blížící se kávy…
-
Den stodvacátý třetí aneb Dunsmuir a jeho velmi plodné odpoledne
Ráno si přispíme do šesti a před osmou po snídani už šlapeme. Naivně jsem si myslela, že zbývajících šest mil do Dunsmuir budou po rovině. Svou naivní domněnku pochopím po třetím kopci.…
-
Den stodvacátý druhý aneb i v Kalifornii umíme třicet mil
V noci mne třikrát vzbudily podivné zvuky praskajících větví a dusotu kolem stanu. Uklidňovala jsem se tím, že to jsou jistě jen lidi, kteří chodí okolo, protože jsme výjimečně nepověsili jídlo. Nebylo…
-
Den stodvacátý první aneb vedro, přivolaná trail magic a večerní očista
Ráno vstáváme ještě za tmy odhodlaní do hodiny vyrazit. Téměř se náš záměr podařil, kdyby nevstaly i holky a my se v poloze vsedě u stolu nezapovídali, takže do prvního kopce šlapeme…
-
Den stodvacátý aneb Trinity wilderness a po medvědech ani stopa
Vzhledem k nočnímu dešti a s ním spojené zimě se nám vstává poněkud ztuha. Jakoby i Severní Kalifornie nám chtěla ukázat, že také umí teplotní skoky o třicet stupňů a nedostaneme nic…
-
Den stodevatenáctý aneb John the driver a odpoledne na růžovém obláčku
Můj ranní plán vstát v šest, cvičit a brzy vyjít nevyšel. Jak by mohl, když spát jsme šli po desáté a vzbudila jsem se ve čtvrt na osm. Dřív by mi to…
-
Den stoosmnáctý aneb pohodové dopoledne, báječná Etna a překvapení v hikerboxu
Dnešní ráno je podstatně lepší. I přesto, že jsem se v jednu ráno vzbudila horkem a vehementně rozepínala, k Jirkovu velkému nadšení, stan s konstatováním, že se “peču”, poprvé po několika týdnech…
-
Den stosedmnáctý aneb jak krásné počasí a oslíci se srnkou znemožnili mílový rekord
Dnešní titulek je s nadsázkou ještě víc než obvykle. O rekordy se ani nesnažíme a po aférce s Giardií jsme rádi, že jsme rádi. Nicméně jsme si říkali, že bychom mohli najet…
-
Den stošestnáctý aneb palačinky, mediální bludy a sedmnáct mil do kopce
Ráno se mi po dlouhé době vstává trochu lépe. Po návštěvé koupelny musím konstatovat, že úplně dobře mi pořád není, ale srovnání s minulými dvěma týdny je jako nebe a dudy. Úplně…
-
Den stopatnáctý aneb Seiad Valley a čistá rasa
Vstáváme společně s Cloud reader, která večer ještě dorazila na místo, kde jsme stanovali. Bezvadná slečna z Rakouska, kterou jsme potkali už v poušti a až do Kennedy Meadows se s ní…
-
Den stočtrnáctý aneb jak Tchoř a Špekoun šli spolu lesem
Budík zazvonil v půl šesté a veselý začátek to věru nebyl. Nebýt Jirky, který se začal hýbat, ani bych nevěděla, že se něco děje. Stále nejsem ve své kůži a nejsem si…
-
Den stotřináctý aneb na značky
Při zazvonění budíku si připadám všelijak, jen ne jako někdo, kdo strávil dva dny ve městě. Cítím se jako po pětatřiceti mílích a Jirka na tom není o nic lépe. Je pravda,…
-
Den stodvanáctý aneb rekonvalescence
Ráno se probudím v osm a je mi trochu lépe. Břicho se sice ještě ozývá, ale ve srovnání s předchozími dny je to mnohem lepší. Jdeme na snídani a plánujeme, které z…
-
Den stojedenáctý aneb protelefonované dopoledne, pojišťovny a odpolední návštěva doktora
Ráno se vzbudím s bolestí břicha a je zřejmé, že na hrdinství nebude prostor. Příští návštěva civilizace je možná za dalších sto třicet mil a doktor tam není. Volám do české pojišťovny…
-
Den stodesátý aneb vosa zabiják a potkali se v Ashlandu
Ráno vstáváme ještě za tmy. Potřebujeme dojít co nejdříve k silnici a dojet do Ashlandu. Už několik dní je mi špatně, bolí mě břicho nejen po jídle a celkově se necítím ve…
-
Den stodevátý aneb světlo na konci tunelu (pozn. pro Jirku “OLÉ”)
V půl páté ráno mě vzbudí plný močový měchýř a intenzivní klapot dešťových kapek o stan. Pokusím se najít všechny své končetiny, které mi dávají jasně najevo, že pokud někde v těle…
-
Den stosedmý aneb kroupy, blesky, déšť a test odolnosti
Vstáváme v šest a před osmou vyrážíme. Po delší době spaní s rozepnutým spacákem mi byla v noci zima. Taková, že mě dvakrát vzbudila a donutila mě se obléknout a vzít si…
-
Den stoosmý aneb jednou je dost, dvakrát moc a třikrát za hranou snesitelnosti
Ráno nás probudí hřmění a blesky tak silné, že rozsvěcují stan jako vánoční stromeček. Podívám se na hodinky a zjistím, že je čtvrt na pět. V pět jsme chtěli vstávat a do…
-
Den sto šestý aneb Crater lake a malé zamyšlení
Sama od sebe se vzbudím před pátou ranní. Zimou. V noci se neuvěřitelně ochladilo a nasazuji čepici. Budík v půl šesté se marně snažím ignorovat. Včera jsme nemohli usnout, protože kolem stanu…
-
Den sto pátý aneb jak si to udělat hezký
Zvukové oznámení hlásící pět hodin ráno jsem se snažila chvíli ignorovat. Mé čerstvosti určitě nepomohlo to, že jsem šla spát opět v deset. Snad se dnes konečně poučím, i když začínám psát…
-
Den stočtvrtý aneb zpět ke strojům a několik milých setkání
Úvodem se vrátím k včerejšímu dni. Poté, co jsme celí natěšení přišli k restauraci, já na velkou kávu a Jirka na palačinky, jsme si přečetli velký nápis, že do pozítří zůstáva z…
-
Den sto třetí aneb není všechno zlato, co se třpytí
Ráno se budím chvíli po šesté, nehledě na to, že dnes nemusím. Vedle mě Jirka spokojeně odfukuje a já tak využívám času a dopisuji články a ostatní resty. Nohy jakoby cítily, že…
-
Den sto druhý aneb otrava a klony útočí
Ráno v šest vstáváme již za hlasitého bzučení zvenčí. Nemusím ani popisovat, jak moc se nám chce obléct si síťovaný oblek a jít ven. Stovky natěšených upírů nás bodají i přes síťovinu,…
-
Den stý aneb bitva, která nejde vyhrát
Abychom odpočinkový den dovedli témeř k dokonalosti, vypínáme budík. Chvíli po šesté se stejně vzbudíme a cítíme se oba lépe. Je vtipné, že den, kdy ujdeme dvacetšest mil po lávových kamenech a…
-
Den stoprvní aneb maraton, který nebyl
Budík jsme již včera rozumně přesunuli na šestou ráno. Chtěli bychom se sice co nejvíce přiblížit do Shelter cove, ale ne za každou cenu. Nohy se zdají být lepší, ale možná je…
-
Den devadesátý devátý aneb únava materiálu a krize v lávových polích
Budík zvoní v půl šesté. Vzhledem k tomu, že jsem šla spát v jedenáct, a to jsem stejně nestihla udělat vše, co jsem chtěla, nevstávám radostným vyskotačením ze spacáku. Chce se mi…
-
Den devadesátý osmý aneb jednou jsi nahoře, jednou dole
V pět opět vstáváme, situace je stále neutěšená a navíc máme úplně mokrý stan a spacáky. Kolem nás je spousta stop, které nám naše noční návštěvnice zanechaly na památku. Namísto spěchu a…
-
Den devadesátý sedmý aneb “prach a špína Oregonu” a srnky ve stanu
Den začíná klasicky v pět, na což si stále nemůžu zvyknout. Když jsem se nenaučila vstávat s úsměvem ve čtyři ráno v Indii, tuším, že ani tady se mi to nepovede. Nohy…
-
Den devadesátý šestý aneb jak jsme byli uneseni trail magic
Budík v pět nekompromisně odhalil neštěstí, které se přes noc událo. Někdo nám ukradl nohy! Od kotníků dolů nám místo nic implementoval cosi na způsob gumy s nervy tak citlivými, že bylo…
-
Den devadesátý pátý aneb jdeme do sebe a sendviče uprostřed lesa
V pět nekompromisně zvoní budík a my ještě nekopromisněji vstáváme. Za hodinku a kousek se zvládneme probrat, nasnídat a já díky signálu i zavolat domů. Pak už nasazujeme batohy a běžíme. Trail…
-
Den devadesátý čtvrtý aneb kdo řekl, že v Oregonu nejsou kopce děsně kecal
Budík zvoní v pět, což je s ohledem na to, že jsem šla spát v půl jedenácté večer poněkud nemilé. Nedá se svítit a tak než stihnu opět usnout vstávám a pokouším…
-
Den devadesátý třetí aneb raci, magic Mike a hojnost
Ráno máme celý les jen pro sebe a po snídani ve stanu, který jako jediný zaručí, že sníme jídlo dřív, než komáři nás, vyrážíme. Máme velké oči, co se mílí týče a…
-
Den devadesátý druhý aneb krátký start další etapy
Ráno se v šest vzbudím a mám pocit, že se ani nepostavím. Nohy jsou v pořádku, ale spodní břicho. Dámy mě jistě pochopí. Odplazím se do sto metrů vzdálené koupelny, kde se…
-
Den devadesátý první aneb Washington za námi a nostalgie na Bridge of Gods
V půl šesté ráno otevřu oči, nechám Jirku spát a přinutím se dopsat blog. Nohy si to bohužel nerozmyslely a jen jejich uvědomění mě bolí jako čert, a to jsem se na…
-
Den devadesátý aneb ten, kdy jsem se pomazlila s kopci a který byl plný překvapení
Vstávame v šest a já si připadám, na naše washingtonské poměry, jako ranní ptáče. Spaní v místě jako z pohádek z mechu a kapradí pomohlo, protože mě poprvé po dlouhé době nebolí…
-
Den osmdesát devět aneb když poušť přijde na návštěvu do lesa
Ráno mě ti, kteří měli před devátou večerní půlnoc vzbudili již po páté a když se o hodinu později vysoukám ze stanu, není tu, kromě jednoho staršího pána, nikdo. Okamžitě se na…
-
Den osmdesátý osmý aneb lepší zapomenuté triko než hlava
V půl sedmé mě vzbudí zvuk pračky. Hikeři, které jsme včera vyhnali z našeho apartmánu se ještě před otevírací dobou záhadně dostali dovnitř a znovu nacpali svůj majetek do pračky. Vstávám a…
-
Den osmdesátý sedmý aneb Trout lake
Dnešní budík byl nemilosrdně nastavený na půl pátou. Musíme doběhnout včerejší odkrojené tři míle, abychom stihli ranní svoz hikerů do města, který zajišťují místní dobrovolníci. Spala jsem necelých pět hodin. Nejprve mi…
-
Den osmdesátý šestý aneb teplotní šok a uhoněné míle
V noci se přes to, že jsem plně oblečená vzbudím zimou a propnu si s polospícím Jirkou spacák. Konečně se přestanu klepat a ještě usnu. Ráno odpovídá nočnímu dobrodružství. Mám pocit, že…
-
Den osmdesátý pátý aneb vyhodit vše nepotřebné a zlomená hůlka
V noci toho ani jeden z nás moc nenaspal. Vichřice a poryvy dešťě nás střídavě budili a já poprvé na trailu měla strach, že nám odletí stan a my s ním. Ráno…
-
Den osmdesátý čtvrtý aneb den, kdy nám příroda ukázala, kdo je tady pánem
Ráno se díky nočnímu větru a dešti budím chvíli po sedmé. Vylezeme ze stanu, abychom zjistili, že všichni ostatní již odešli. Večer tady stály čtyři stany, po kterých teď není ani vidu…
-
Den osmdesátý třetí aneb K.O.M.A.R.I. a ledová sprcha
Ráno vstaneme v rozumném čase. Pro jistotu si hned uděláme vločky a vyrazíme vstříc posledním dvanácti mílím, které nám do White passu zbývají. Poslední úsek před civilizací je vždy nejzrádnější, protože člověk…
-
Den osmdesátý druhý aneb dej si pozor co si přeješ, mohlo by se to splnit
Ráno se vzbudím v pět, abych zjistila, že leje jako z konve. Než si stihnu odskočit jsem úplně mokrá, a tak jdu raději ještě spát. V sedm na chvíli přestane pršet, než…
-
Den osmdesátý první aneb “ty vole medvěd počtvrté”
Ráno v šest otevírám oči a pro jistotu hned vstávám. Hrozně mě bolí celá pánev a kyčle od ležení na tvrdé podložce. Ta naše pěnová se dost slehla, což se nelíbí mým…
-
Den osmdesátý aneb SOBO, NOBO nebo FLIPPER?
Ráno jsme vstali úplně rozlámaní. K vodě nám zbývají dvě míle a než tam dojdeme, nasnídáme se a vyřídím nezbytnosti na vzácném byť kolísavém signálu, je jedenáct dopoledne. „Two by eleven“ je…
-
Den sedmdesátý devátý aneb jediné přání
V půl sedmé ráno mám daleko k rybičce. Pozitivní zprávou je příznivá teplota vzduchu a jen lehká mlha, ve které se dokonce vidíme. Vstáváme a snídáme a já hned od rána odvážně…
-
Den sedmdesátý osmý aneb výlet do přírody
Díky pozdní večerce, která byla ještě vyšperkovaná opakovaným otevíráním okna či zapínáním klimatizace, kdy ani jedno ze zmíněných nemělo jiný efekt, než že jsem Jirkovi lezla na nervy, ráno nebylo veselé. V…
-
Den sedmdesátý sedmý aneb smíření na tisícáté míli
Nastavování budíku na pět ráno bylo nutné, protože mám stále v tuto dobu půlnoc a mé vnitřní hodiny odmítají tento čas automatického probuzení akceptovat. Viním zdejší zimu a vlhko. V komatu se…
-
Den sedmdesátý pátý aneb B.B. a T.P. běží o život
Vzbudím se v chvíli před sedmou. Ta zima mi dává zabrat. Shodujeme se, že na kopci spíme naposled, protože díky počasí stejně žádné výhledy nemáme a navíc je tu o deset stupňů…
-
Den sedmdesátý šestý aneb co dělat, když je počasí proti vám
Ráno jsem se vzbudila před šestou a zmobilizováním veškeré energie se donutila vstát. V noci mi byla zima, která mě několikrát probudila, ale musíme vyrazit. Káva, snídaně a před osmou už šlapeme.…
-
Den sedmdesátý čtvrtý aneb nedělní brunch, divoká jízda a návrat do zimy
Ráno jsem vzhůru od půl šesté a můj vzhled odpovídá pěti hodinám spánku. Přemýšlím, zda mi neschopnost spaní uvnitř místnosti už zůstane a pevně doufám, že ne. Říkám si, jak by na…
-
Den sedmdesátý třetí aneb Jirka má narozeniny a já vlastně taky
Ráno budík zvoní v půl šesté a i dnes se mnou vstává “washingtonská opice.” Ačkoliv několik let nepiju, cítím se, jakobych včerejší noc proskotačila minimálně dvoje střevíčky. Dávám to za vinu divnému…
-
Den sedmdesátý druhý aneb když optimismus a smát se sám sobě je ta jediná cesta
Vstáváme opět až v sedm. Nechápu to. Chodím spát stejně jako v poušti, což je v deset protože dřív stejně neusnu. Na jihu jsem se s přehledem budila o půl šesté s…
-
Den sedmdesátý první aneb celé království a půl princezny za horkou sprchu, vyprané oblečení a čokoládu
Vstáváme před sedmou, protože včerejšek nám dal zabrat. Jirka je dnes venku ze stanu dokonce dřív než já. Brzký start už stejně nezvládneme, a tak v klidu vaříme kávu a snídáme jednu…
-
Den sedmdesátý aneb Washingtonský masakr
Ranní vstávání nebylo veselé. Probudila jsem se v půl šesté do úplného mokra a raději hned zavřela oči. Když jsem je znovu proloupla, hrůzou jsem nadskočila, že je čtvrt na devět. Naštěstí…
-
Den šedesátý devátý aneb “chčije a chčije“
Ráno se budím před půl šestou v celkem ucházející kondici s přihlédnutím k pozdní večerce. Jak ráda říkám, čas utíká rychle, když se člověk dobře baví, tedy zvlášť o všech pauzách, kochacích…
-
Den šedesátý osmý aneb těžké loučení, symbolická plavba lodí a srnec zabiják
Ráno se budím před sedmou a jdu cvičit. Neprší, je teplo a nejsou tu komáři, tedy zde tři velmi vzácné hodnoty a navíc všechny dohromady. Dopoledne slouží pro poslední sprchu, dodělání co…
-
Den šedesátý sedmý aneb vítězství přírody nad kilometry a bacha na srandovní lidi, co vám pak třeba sežerou čokoládku
Ráno se probudím v sedm a poslední co se mi chce je vstávat. Pořád mám žaludek na vodě, ale přinutím se vypít vodu, což mi udělá lépe. Konečne se mi podaří zavolat…
-
Den šedesátý pátý aneb ať se práší za kočárem
Budík ve čtyři ráno se okamžitě zařadil k jednomu z nejhorších zážitků celého PCT. Kluci se včera večer, když přestalo na chvíli pršet, rozhodli rozdělat oheň, aby usušili alespoň pár věcí. To…
-
Den šedesátý šestý aneb zase medvěd
Ráno se jen neradi v pět vyhrabeme, abychom v půl šesté vyrazili. Je vidět, že s trochou snahy se zvládneme i rychle sbalit. Dnešní ráno je jedno z těch zrádných. Máme to…
-
Den šedesátý čtvrtý aneb prší, prší jen se leje
Ráno v půl šesté učiním první marný pokus o vstavání. Z druhé strany stanu se mnou nikdo nekooperuje a tak v šest vstávám a rozepnu Jirkovi spacák. Ozve se nesouhlasné mručení, ale…
-
Den šedesátý třetí aneb nečekaná trail magic a lepší být suchý než mít třicet mil v nohách
Ráno není veselé. Ještě v šest prší, ale když se v sedm vysoukám ze stanu, na protějším kopci svítí slunce. Jirka navrhuje rychlý start, který skončí dříve, než začne, protože slunce se…
-
Den šedesátý druhý aneb jdu na sever …a už jdu na jih
Ráno se skutečně probudím před půl šestou, ale než se stihnu zvednout, oči znovu se mi zavřou. Vstáváme v šest a balíme se tak pomalu, že vyrážíme až v osm. Není to…
-
Den šedesátý první aneb Kristova léta
Ráno budík zvoní v šest ale oba ještě upadneme do polospánku a vstáváme až v šest dvacet. V rámci oslavy narozenin se rozšoupnu. Dám si ještě jednu sprchu do foroty, což mě…
-
Den šedesátý aneb cesta na sever
Ráno se po dlouhé době budím relativně odpočatá, což velmi pozitivně ovlivní mou náladu. Máme dvě hodiny času do smluveného odvozu zpět na trail. Vše v klidu pobalíme a já si dám…
-
Den padesátý devátý aneb slavnostní oběd, Seattle a nákup na příštích tři sta mil
Ráno si připadám, jako bych včera vypila rybník. Je vidět, že stačí čtyři hodiny spánku a cítím se jako po nekonečném večírku. Nevadí, člověk se přece nežení každý den. Čas od rána…
-
Den padesátý osmý aneb co způsobil sníh v Sieře
Ráno se budím před půl šestou. Díky šílenému větru jsme toho moc nenaspali. Uklidňuji se, že dnešní cesta bude úplně bezproblémová, odpočinu si a můžu jít spát jakmile přijedeme do Vegas…Další z…
-
Den padesátý sedmý aneb brigáda na farmě
Zastávky ve městech nejsou mou nejoblíbenější částí trailu, ale u Rege jakobychom ve městě nebyli. Na zahradě je sice vedro, ale jsme v přírodě a ráno nás vzbudí všichni psi, kteří se…
-
Den padesátý šestý aneb první skorobrodění, Lone Pine a nebe na zemi
V noci se opakovaně budím. Nejdřív horkem, takže se svleču a potom znovu zimou, ale už jsem líná se opět oblékat, a tak to radši zaspím. Ráno se proberu v pět čtyřicet…
-
Den padesátý pátý aneb první výšlap do nebe, horkozima a propršený večer
Klasický budíček o šesté ranní a odchod kolem osmé na pohodu. Dopoledne příjemně uteče i díky stále měnící se krajině a nádherným kamenům všude okolo. Každou chvíli fotíme nebo se jen tak…
-
Den padesátý čtvrtý aneb krása střídá nádheru
Budím se chvíli po šesté a vstávám. Jirku nebudím, protože nepotřebujeme chvátat. Udělám kávu a poprvé si u ní přes půl hodiny čtu. Připadám si jako na dovolené. Je tu tak krásně,…
-
Den padesátý třetí aneb co se stalo v Kennedy Meadows zůstane v Kennedy Meadows a Jirkův joker
Dnešní dopoledne je jedním z těch, které bych raději nepopisovala. Jirka využil svého Jokera, který dnešní půlden ponechá pouze v naší paměti. Začnu tím, že ačkoliv jsme původně plánovali v Kennedy Meadows…
-
Den padesátý druhý aneb Kennedy Meadows a trocha sentimentu
Jak jsem večer tušila, ráno bylo těžké. Sice jsem se vzbudila v půl šesté, ale při pohledu na Jirku mi bylo jasné, že je zbytečné se o jakýkoliv budíček pokoušet. Radeji jsem…
-
Den padesátý první aneb zodpovědné ráno, skoro deset v deset a odpolední autopilot
Budík zazvonil v 5:45 a my skutečně vstali. Nemoha jsem zdržovat cvičením, protože v kopci mezi keři cvičt neumím, a tak jsem pár minut před sedmou už šlapali. Dokonce jsem, abych nezdržovala,…
-
Den padesátý aneb dva bezdomovci u silnice
Usnula jsem až po půlnoci a připadala jsem si, jako když nejsem ve stanu, ale o pár let zpět v Dlouhé s tím rozdílem, že tentokrát stojím venku před barem. Podle toho…
-
Den čtyřicátý devátý aneb ztracené hůlky a trapný pokus o night-hiking
Dnešní den se zařadí mezi ty nezapomenutelné. Ne našlapanymi kilometry, ale tím, co jsme všechno se nám povedlo. Vezměme to pěkně od začátku… Ráno se probudím před šestou, což je po včerejším…
-
Den čtyřicátý osmý aneb opravdová poušť
Ráno otevřu oči před šestou a nemilosrdně vzbudím i Jirku. Musíme vyrazit co nejdřív, na dvě míle vzdáleném parkovišti by měl být signál a já potřebuji vyřídit pár věcí. Až na pár…
-
Den čtyřicátý sedmý aneb dopoledne za odměnu a batoh plný kamení
Stává se ze mě profík v zaspání jakýchkoliv potřeb. Když jsem se v noci vzbudila a měla pocit, že kolem stanu něco chodí, raději jsem opět usnula. Také se již při spaní…
-
Den čtyřicátýšestý aneb angrešt zabiják a míle šest set
Noc byla jedním slovem strašná. Foukalo tak, že jsme téměř nespali a ráno jsme jen mlčky vysypali závěje prachu ze stanu. Bolí mě dutiny a oči mám plné prachu. Všichni už odešli,…
-
Den čtyřicátý pátý aneb opožděný start a sláva těžkým batohům
Ráno mě Jirka vzbudil za pět minut půl osmé. Trošku pozdě, když jsme v půl osmé měli vyrážet. Nezvonil budík a já se, trochu znavená noční hrou na schovávanou s medvědem, sama…
-
Den čtyřicátý čtvrtý aneb ledování kolena a nečekaná noční návštěva
Ráno mě vzbudil překrásný východ slunce. Jelen nepřišel a my jsme poněkud nevyspaní, protože jsme šli spát pozdě. Jirku koleno stále bolí, a tak jsme se týmově rozhodli, že dopoledne bude ledovat…
-
Den čtyřicátý třetí aneb krájení mílí na lehko, THAI-hachapi, KAREL a cowboy camping na zahradě
Noc byla krátká. Náctiletý syn měl nahlas puštěnou televizi celou noc a do toho nás pět uložených v obýváku. O to hezčí bylo probuzení psy, kteří nás ráno nekompromisně vzbudili. Jsou tu…
-
Den čtyřicátý druhý aneb Jirky bolavé koleno, které rozhodlo za nás
Ráno se vzbudím v půl šesté a budím Jirku. Nehýbe se, ale já dobře vím, že smrt jen předstírá a nenechám se odbýt. Chtěl, jako každý večer, vyrážet brzy a do rána…
-
Den čtyřicátý první aneb nic není tak horké, jak se na první pohled může zdát
Noc byla všechno jen ne klidná. Mezi mnoha ostatními stany a projíždějícími auty za plotem se mi nespalo dobře. Vzbudím se ve čtvrt na šest úplně rozlámaná. Jako v mátohách se zvednu…
-
Den čtyřicátý aneb jak rychle se nebe promění v peklo aka Hiker town
Ráno jsem zpět ve svém normálu a budím se chvíli před šestou. Máme to dnes jen deset mil a tak vstává i Jirka, nicméně než se vypravíme je půl osmé. Naivně jsme…
-
Den třicátý devátý aneb pouští, lesem, všechno snesem
V noci prý praskla větev a rámus kluky probudil. Já jsem samozřejmě nic neslyšela, což je ve finále asi výhoda, protože i kdyby se k nám do stanu dobývalo stádo medvědů, jsem…
-
Den třicátý osmý aneb den kdy míň je víc
Vzbudím se v sedm s tím, že vstávám a jdu cvičit. Záhadně se mi opět zavřou oči a když je znovu otevřu je čtvrt na devět. Omluvou pro rekordně pozdní vstávání je,…
-
Den třicátý sedmý aneb hurá do pouště
Večerka byla v půl dvanácté a tak se plánovaný budíček v půl šesté moc nepovedl. Vstáváme v sedm a usoudíme, že už je stejně pozdě a proto se nebudeme honit. V klidu…
-
Den třicátý šestý aneb krátká etapa a Hikers heaven
Už včera jsme se dohodli, že s největší pravděpodobností zítra půjdeme jen něco málo přes deset mil a zůstaneme v Hikers heaven, kde se stejně musíme zastavit, protože tam máme poslaný balík…
-
Den třicátý pátý aneb konec plánů a spontánní zero
Je krásně už od rána. Vstávam v půl sedmé s tím, že si dopřeji ranní SPA, což v překladu znamená, že si stoupnu pod horkou tekoucí vodu. S pocitem nezvyklé čistoty si…
-
Den třicátý čtvrtý aneb záchrana
Po noci v mokru a zimě nemohlo ani ráno být růžové. Vstala jsem v šest, abych zjistila, že nám úplně omrzl stan. Obloha byla modrá, ale než vstal i Jirka opět se…
-
Den třicátý třetí aneb vždy může být ještě hůř
Nedávno jsem psala o zkoušce naší odolnosti. Dnešní den mi ukázal, že jsem vůbec nevěděla o čem mluvím. V noci byla taková zima, že spíme v péřovce oba. Ráno se probudíme do…
-
Den třicátý druhý aneb procházka po silnici a nečekaná trail magic
Zima v noci byla tak velká, že jsme nemoli spát. Oblékla jsem si všechno, co mám, péřovku jsem měla přehozenou ve spacáku přes nohy a stejně to nepomohlo. Láhev s ohřátou vodou…
-
Den třicátý první aneb Baden Powell a první výročí
Večer nás doslova zachránila plastová láhev naplněná teplou vodou pracně uvařenou z okolního sněhu. Nejdřív jsem trochu rozmrzla já, potom Jirka a mohli jsme usnout. V noci jsem se vzbudila zimou jen…
-
Den třicátý aneb zkouška odolnosti materiálu
Probudila jsem se ve čtvrt a šest. Po necelých šesti hodinách spánku jsem úplně mimo. Ve vedlejším pokoji se chystá slečna na odchod a já vím, že už neusnu. Jdu si dát…
-
Den dvacátý devátý aneb Wrightwood
Ranní klasika kolem šesté probíhá stále stejně. Nehledě na tom kdy jdu spát se nejpozději v šest vzbudím a raději hned vstávám. Jdu využít toho, že vzhůtu jsem jediná a jdu si…
-
Den dvacátýosmý aneb některý den není na kochání
Ráno mě vzbudil déšť. Chvíli jsem si četla s omrzající rukou vystrčenou ze spacáku a vstávání se protáhlo. Vyrážíme ve čtvrt na devět a naštěstí neprší. Dnes nás čeká jen stoupání do…
-
Den dvacátý sedmý aneb hadi a polední vrchol konzumu
V noci mi byla zima. Pro jistotu jsem už šla spát ve svém oblečení na spaní, navíc Jirky mikině a ještě péřovce. Na sobě jsem měla vrstvy, které by mě měli ochránit…
-
Den dvacátýšestý aneb bolavá achillovka, pizza s kouzelnými účinky a nejhorší salát v historii
Mé přání se nevyplnilo. V noci jsem se několikrát vzbudila a ráno pršelo. V půl sedmé přestalo, začali jsme balit a než jsem udělala kafe, opět se rozpršelo. Vyrážíme kolem osmé za…
-
Den dvacátýpátý aneb sníh ve stanu a Cold Springs
Ráno v šest vstáváme. Já zimou, protože ani tři merina a dvoje ponožky do deště nezaručili příjemný teplotní komfort. Asi si opravdu objednám teplou vložku do svého spacáku “komfort do minus deseti”,…
-
Den dvacátý čtvrtý aneb vstávání v noci, nové boty a oběd místo večeře
Spát jsem šla před půlnocí, jako vždy, když potřebuji brzy vstávat. Zatím se mi nejhůř spí v posteli v civilizaci. Budík ve 4.45 byl krutý. Když člověk pospíchá, čas letí jako splašený,…
-
Den dvacátý třetí aneb vynucená nuda v Big Bear
Ačkoliv jsme šli spát o půlnoci, budím se v pět. Po chvíli převalování vstávám a jdu se podívat na nějaké nové informace ohledně doručení bot, protože stále doufám, že kolem poledne vyrazíme.…
-
Den dvacátý druhý aneb další studená noc, ranní rekord a…PALAČINKY!
V noci byla opět zima, ačkoliv stan zůstal zavřený. Tentokrát žádná kondenzace a když v půl šesté ráno zašeptám magické slovo „palačinky“ bez řečí vstáváme oba. V rekordním čase se balíme a…
-
Den dvacátý první aneb studená noc, velký had a poslední páreček
V noci jsem se opakovaně budila zimou. Spali jsme v dolíku u vody a kvůli medvědovi jsme nechali otevřený celý stan, aby nás lépe viděl a nemusel se do stanu dobývat a…
-
Den dvacátý aneb filozofické dopoledne a…TY VOLE MEDVĚD!
Ráno se probudím okolo půl šesté úplně rozlámaná. Bez dlouhého přemýšlení vstávám. Musíme co nejdřív vyrazit, abychom alespoň trochu utekli vedru přes den. Ráno je bez kávy, protože nemáme vodu. Než stihneme…
-
Den devatenáctý aneb vděčnost a Jirky krize
V noci jsem se několikrát probudila, protože jsem měla pocit, že kolem stanu pořád někdo chodí. Jak jsme byli blízko civilizace i opuštěného parkoviště, necítila jsem se úplně komfortně. Bylo krásně a…
-
Den osmnáctý aneb vy jste ty dva češi, co cvičí dvakrát denně jógu?
Ráno mě vzbudil chvíli před šestou déšť, který v momentě kdy jsem si vyndala Kindla, že si konečně něco přečtu, přestal. Chtěli jsme nejdřív vysušit stan, tak bylo ráno pomalé. Rozhodovali jsme…
-
Den sedmnáctý aneb co jde nahoru musí jít opět dolů
V noci jsem se dvakrát probudila zimou a snažila se zaspat nutkání jít na malou. Tentokrát ne ze strachu, ale z přání neumrznout. Teplota dost pravděpodobně poklesla po bod mrazu. Ráno jsem…
-
Den šestnáctý aneb den kdy kopec dostal nový rozměr
Díky šikovnému místu na spaní uprostřed skal nás nebudil vítr, takže Jirka spal jako miminko. Já tak docela ne, díky nezvyklému tichu jsem se několikrát probudila a měla pocit, že kolem stanu…
-
Den patnáctý aneb poslední jogurt, Leslie a hodně těžký návrat
Zbytek včerejšího dne byl poznamenán mým ne úplně šťastným výběrem oběda. Dala jsem si po dlouhé době jogurt, který si Jirka koupil a já zanedlouho pochopila, že to nebyl dobrý nápad. Ve…
-
Den čtrnáctý aneb zero a nástup dialektového kouče
Včerejší kulturní vložka byla fajn a já, Jack i Jirka jsme se shodli, že jsme na tři hodiny zapomněli na to, kde se nacházíme. Konečně vím, jak to s Avengers dopadlo a…
-
Den třináctý aneb den, kdy vyhrál rozum a Idyllwild
Vybrání místa na spaní hned u cesty mezi stromy se již večer ukázalo jako velmi dobrý nápad. Ještě než jsme usnuli, začalo hodně foukat a my mysleli na naše kamarády na kopci…
-
Den dvanáctý aneb první trail magic
Ráno bylo pomalé. Po včerejší vycházce se budím až v půl sedmé a slyším němce jak odchází. Na věhlasné německé vytrvalosti něco bude. Marcel se nechal přesvědčit manželkou a tarp vyměnili za…
-
Den jedenáctý aneb neplánovaný rekord
K ránu jsem se vzbudila zimou, ačkoliv jsem měla kuklu, na ní čepici a spacák s komfortem do minus deseti. Nejlepším řešením je zimu zaspat. Před šestou mě probudil chlad znova a…
-
Den desátý aneb chvilka “poezie” nikoho nezabije
Ráno jsem se probudila v pět, s pocitem, že zastavil se svět, celé tělo bolelo, že vstát se mu nechtělo, ale do koupelny muselo. Ve třech stupních jen tak v tričku doběhla…
-
Den devátý aneb čím dřív vstaneš tím rychleji dojdeš
Večer jsme se dohodli, že zkusíme vstát v 5:30, abychom vyrazili co nejdříve a dnešní překvapení si dostatečně užili. Včera Jack objevil na mapě “Yoga retreat” vzdálený jen míli a půl od…
-
Den osmý aneb večírek s Tuna lady
Ráno jsme se vzbudili v šest a včerejší brzký odchod do spacáku, způsobený třemi stupni a vynechané večerní cvičení udělaly své. Rázem je mi osmdesát a vstává se mi podstatně hůř. Všechno…
-
Den sedmý aneb den, kdy ani psa by nevyhnal, ale my sebe ano
Ráno se v sedm vzbudím celá rozlámaná z měkké matrace a na jediném mini místě vedle postele dělám půl hodiny něco, čemu honosně říkám ranní praxe. Stoje na rukou jsem raději vynechala…
-
Den šestý aneb řekněte tam nahoru své plány a ve vteřině je všechno jinak
Večer začalo lehce foukat. Předpověď hlásila šedesáti procentní možnost deště a lehký vánek. To, co přišlo v noci, však předčilo všechny mé obavy. Díky bohu, že jsme zůstali na prvním kempovacím místě,…
-
Den pátý aneb Jack Nicholson, ztracená žiletka a bezedná sprcha
Dnes je neděle. I Pánbůh sedmý den v týdnu odpočíval, tudíž ani my jsme neměli na výběr. Vstali jsme v půl sedmé, tedy v čas, kdy většina lidí už tady nebyla, kromě…
-
Den čtvrtý aneb hike your own hike
Ráno jsme se probudili v 5:55 a abychom dostáli svému předsevzetí, hned vstáváme. Ukolébáni tím, jak jsme šikovní jsme se trochu zasekli a vyráželi až ve čtvrt na osm. Náš cíl je…
-
Den třetí aneb nahoru a dolů
Včera jsme měli před usnutím menší nepříjemnost. Nemohli jsme se porovnat. Bydlíme sice v 1+KK, ale přece jen máme terasu a dokonce tolik prostoru, že volně můžu dělat stojky uprostřed bytu. Náš…
-
Den druhý aneb k čemu slouží bederní pás
Včera večer jsem po vypnutí ipadu usnula jako miminko. Několikrát mě vzbudil Jirka, který měl problém přesně opačný a prý do dvou ráno oka nezamhouřil. Bylo mu horko, takže spal jen v…
-
Den první aneb jak jsem zjistila, že cesta není míle za mílí, ale krok za krokem
Spali jsme necelých pět hodin. V pět ráno jsem nebyla ani zombie, ale úplně mimo a čas pracoval naprosto proti mě. Samozřejmě jsem nestihla ani wc ani snídaní, jen rychlé kafe a…
-
So…Why do you do yoga on a piece of paper?
Ráno jsme se vzbudili před šestou, kdy část lidí odjížděla na trail. Přece jen čtyřicet lidi v a okolo baráku s papírovými zdmi nenahrává dlouhému vyspávání. Nedávné cvičení jakoby nebylo a já…
-
Konec dovolené aneb přípravy “vrcholí”
Ráno jsme se probudili trochu rozlámaní a skoro to vypadalo, že na poslední cvičení půjdu sama. Tedy na poslení dvě cvičení. Po těžkém souboji sám se sebou, který trval celou cestu do…
-
Déjà-vu
Stává se mi to dost často. Cestuje-li člověk alespoň trochu způsobem, že v daném místě alespoň chvíli zůstane a pohybuje se mezi místními lidmi, najde vždy nějaké dvojníky lidí, které zná. Nemusí…
-
Čtyři hodiny v pekle aneb jak bych sama šla bosá a bez jídla
Plán na dnešní den zněl jasně. Od osmi začíná „garage sale“ v REI, tak vyrazíme raději dřív, abychom tam v půl osmé byli, za hodinku máme nakoupeno a když se nám bude…
-
Pohodový pátek, kdy jsem si pohladila delfína a Jirka se konečně najedl
Dneska jsme naštěstí neměli v plánu žádné nákupy, protože v sobotu je v REI „garage sale“, což úplně přesně nevíme co bude, ale všichni nám to doporučují. Na pláž jsme jít taky…
-
Skoro plážový den aneb jak jsem se poprvé v životě spálila
Dneska ráno jsme nikam nepospíchali. V klidu jsme vstali s tím, že si dáme snídani, já napíšu blog, Jirka zkusí zalepit švy na stanu a vyjdeme směrem na pláž. Náš program se…
-
Seaworld a wtf style
Středa byla první den bez zařizování. Natěšení, tedy spíše já natěšená, jsme vyrazili do Mořského světa. Místo pouze čtyři kilometry vzdálené od domova, kam vedou čtyřproudé silnice, nikoliv však chodník. Párkrát jsme…
-
První den v Diegu a skoro zasloužené volno
Dnešní den jsem vstala poněkud po zadku. Je zajímavé, jak odjezdem z místa, kde sice máte pocit, že všechno je vyřešené, podvědomě zašoupané věci vyplavou na povrch, v mém případě se mi…
-
Cesta na jih, aby mohla pokračovat zpět na sever
Dnes ráno konečně opouštíme L.A. Shodli jsme se, že 3 dni byly maximum, abychom zařídili, co jsme potřebovali, trochu viděli a zjistili, že vlastně nic už vidět nechceme:) Cesta Flixbusem proběhla v…
-
Krátký příběh o tom, jak únava mění realitu
Dneska jsem se poprvé probudila bez toho, abych okamžitě netoužila opět usnout. Ráno jsem opět chvíli ničila svou podložku na spaní „poskakováním“ (takto vesele můj táta označuje cvičení jógy:) a s dobrou…
-
Další odpočinkový den, který nebyl, ale dobře skončil
Poučení ze včerejšího maratonu jsme si hned ráno řekli, že dnes bude vše jinak. Tedy v klidu si konečně ráno zacvičím, najíme se a potom pomalu pojedeme k nejbližší pláži a třeba…
-
Jak zjistit, že člověk nepotřebuje vůbec nic
První odpočinkový den nebyl. Devíti hodinový rozdíl převrátil jakýkoliv rytmus, takže našimi společníky byli třes po celém těle, zimnice, návaly a usínání za chůze. Můj plán zařídit nejnutnější a odpočívat bohužel nevyšel.…
-
Opravdu to začalo aneb proč už asi nikam nepojedu:)
Ačkoliv to tak dnes ještě asi tři hodiny před odletem nevypadalo, nakonec jsme opravdu odjeli. Sice trochu ztrhaní již před cestou, ale jinak dokonce i s pár věcmi v batohu. První část…
-
Pacifická hřebenovka
Pacific Crest trail (PCT), známý také jako pacifická hřebenovka je 4250 km dlouhý trek vedoucí od hranic s Mexikem do Kanady. Prochází státy Kalifornie, Oregon a Washington. PCT je součástí tzv. „Triple…