Blog

Den čtrnáctý aneb zero a nástup dialektového kouče

Včerejší kulturní vložka byla fajn a já, Jack i Jirka jsme se shodli, že jsme na tři hodiny zapomněli na to, kde se nacházíme. Konečně vím, jak to s Avengers dopadlo a Jack dostal novou funkci. V závěrečných titulcích jsem si všimla, že jedna pozice byla nazvána “Mr. Hemsworth dialect coach”. (pozn.pro rodiče “trenér přízvuku pana Hemswortha, tedy jednoho z herců”:) Netrvalo dlouho a Jack dostal novou funkci jako kouč Jirky francouzského přízvuku. Jsem moc zvědavá, zda bude na nové pozici úspěšný.

Jack jde na Avengers

Večer jsme padli za vlast, protože všechny bolístky se ještě více rozležely. Vzbudili jsme se kolem sedmé a první problém se objevil už ráno. Jackovi přes noc přestal fungovat telefon a první dvě hodiny jsme strávili vymýšlením akce, jak co nejlépe a nejrychleji tuto situaci vyřešit. Než jsem dovymysleli nejlepší způsob, jak telefon, který je pojštěný vyměnit, stal se zázrak. Jirka zmáčknul všechna tlačítka naráz a telefon opět funguje. Jack posmutněl, protože to znamená, že nemá pádný důvod zde zůstávat déle, ač by si to přál. Budeme zítra ráno vyrážet bez něho a on se k nám dle svých slov za pár dní někde přidá.

Dopoledne se nese ve znamení nákupu malého zbytku jídla. Hojnost všeho má na mě naprosto opačný účinek. Nemám chuť na nic, takže k obědu si rozložím podložku a jdu na terasu odcvičit celou sérii. Hlad stále nikde takže vydržím až do večeře, ke které udělám salát s quinou a zbytek dám do krabiček na zítřejší oběd. Je pravda, že jíst na trailu bez lepku a v mém případě i bez masa je tu trochu obtížnější, protože nechci obědvat čokoládu ani do sebe přehnaně cpát cukr, který mě akorát nastřelí energií, po které přijde rychlý útlum. Na druhou stranu po jednom dni v civilizaci se opět těším do lesa, protože mi ve městě není úplně nejlíp. Ostatní vyjma Jirky vypadají, že si to náramně užívají. My jsme už od poledne lehce nervózní. Já přečetla kus knížky, skoro dvě hodiny jsem cvičila, chvíli jsme se pobublali ve vířivce, která je na terase a už nás svrbí nohy. Moje rameno sice ještě bolí, ale říkám si, že to je třeba steskem po batohu.

V šest večer, kdy ostatní dělají večeři, to už nevydržíme a jdeme se projít. Dokoupila jsem prášky proti alergii, bez kterých nemůžu dýchat vůbec a tiše doufám, že předpověď déšť pro příští čtyři dni se spletla.

Byly tu nějaké děti

Napsat komentář