Den dvacátý čtvrtý aneb vstávání v noci, nové boty a oběd místo večeře

Spát jsem šla před půlnocí, jako vždy, když potřebuji brzy vstávat. Zatím se mi nejhůř spí v posteli v civilizaci. Budík ve 4.45 byl krutý. Když člověk pospíchá, čas letí jako splašený, takže jsem zvládla rychlou sprchu, zabalit a dvakrát se napít kafe. Něco, co vzdáleně připomínalo Jirku také zabalilo batoh a nereagovalo na žádné vnější podněty. Ještě s dvěma dalšími hikery jsme se naložili v 5:30 do auta a podstatně svěžejší majitel hotelu nás dovezl na trail.

V šest jsme vyšli přesně z toho místa, kde jsme převčírem skončili. Teplota se pohybovala kolem nuly a já s každým krokem zamrzala. Chtěli jsme ujít něco přes dvacet mil s ohledem na moje nové, na blind objednané boty, které jsou přesným opakem těch dosavadních. Nejméně oblíbený model Altra, který je vlastně verzí barefoot, ale s podrážkou upravenou do terénu. Již po pár kilometrech jsem cítila, že nákup se tentokrát povedl a vyplatilo se den počkat. Absence měkké podrážky mi konečně dopřála cítit zem pode mnou a já si nepřišla, že chodím po peřině. Nechci předbíhat, ale myslím, že si objednám minimálně dva další páry a nechám si je poslat dopředu.

Den byl dost jednotvárný, až na teplotní skoky. Chvíli byla zima a studený vítr skoro na péřovku a o pár minut později nastalo úplné bezvětří a pralo slunce. V jedenáct máme za sebou 15mil a jíme. Jsme na trailu a máme hlad jako vlk, tedy přesně naopak, než když jsme ve městě a můžeme si cokoliv dát.

Ve tři odpoledne, ač je to oběma hloupé kempujeme na krásném místě uprostřed lesa u potoka. Oba bychom ještě mohli jít, ale máme v nohách dvacetdva mil a já první den nové boty. Jsme také nevyspalí, takže plán zní jasně. Nebudeme to pokoušet, uvaříme místo oběda večeři, chvilku si dáchneme, něco si přečteme a večer si zacvičíme. Realita, jak už to tak bývá, byla trochu jiná. Opravdu jsme si asi ve čtyři lehli, abychom upadli do jakéhosi kómatu. O hodinu později mě vzbudily hlasy lidí, kteří stavěli stany na stejném místě jako my. Snažila jsem se chvíli si číst, ale zavíraly se mi obě oči a nakonec jsem klimbala s Kindlem v ruce. Nebylo mi ani trochu dobře. Teplota, zacpaný nos a při každém smrknutí plný kapesník krve. Krvavý nos je už takový kolorit, který začal, jakmile jsme vyšli a nemůžu se ho zbavit.

Nedalo se nic dělat, vyndala jsem tyvek a šla to chvíli rozcvičit. Půl hodina cvičení a následné dýchání mi udělaly dobře. Spolkla jsem svůj večerní prášek proti alergii, bez kterého bychom nikam nedošla, výjmečně jsem ho zajedla brufenem a šla si znovu lehnout. V půl deváté “zhasínáme”. Mám na sobě i Jirkovo oblečení a doufám, že nezmrznu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Rolovat nahoru