Blog

Den dvacátýpátý aneb sníh ve stanu a Cold Springs

Ráno v šest vstáváme. Já zimou, protože ani tři merina a dvoje ponožky do deště nezaručili příjemný teplotní komfort. Asi si opravdu objednám teplou vložku do svého spacáku “komfort do minus deseti”, a tu mojí dám Jirkovi, který narozdíl ode mě, není zmrzlina. Moc by mě zajímalo, kdo ten teplotní komfort spacáků testuje. Jediný, kdo mě napadá je Yetti nebo eskymáci. Jinak tomu nerozumím, protože je mi opravdu zima.

Vařím kávu na zahřátí a rychle balím. Ranní vykopání jamky je také v rekorním čase, takže alespoň nějaké výhody zima má. Balíme stan a vysypáváme z něj sníh, což bych v poušti skutečně nečekala. Naivně jsem si myslela, že mě po kopcích a medvědech už nic nepřekvapí. Vyrážíme v 7:15. Trochu později, než jsme chtěli, ale ostatní jsou ještě ve stanech. První ráno mě nebolí nohy, takže boty vypadají na dobrý kup.

Svítí slunce a po hodině chůze už šlapu v kraťasech. Terén není náročný. Jdeme převážně po rovině s občasných kopečkem. V pravidelných tříhodinových intervalech jíme, protože se žaludek či slabost nohou sami ozvou. Pořád si na to nemůžu zvyknout, ale tělo tu má jasnou stopku, takže o tom člověk ani nemusí přemýšlet. Přiznám se, že mě nebaví jídlo nosit, ani pořád zastavovat, ale nemám moc na výběr.

Chceme dnes ujít dvacetčtyři mil, tedy trochu víc než třicetšest kilometrů a máme co dělat. Obědváme u řeky, kde sušíme mokré spacáky a stan. Objevuje se Jack. Sám bez němců. Prý kempovali kousek za námi. Moc dlouho se neohřejeme a jdeme dál. Odpoledne máme minout “Hot Springs”. Místo, kde v řece, kolem které jdeme, vyvěrají horké prameny. Dva dni se na to těším, když mi dojde, že je sobota a s velkou pravděpodobností tam bude narváno.

V Hot Springs mi dojde energie úplně. Všude je milion lidí nasáčkovaných vedle sebe ve vodě i na břehu. Skoro žádní hikeři, jen dobře živění američané, kteří si vyrazili na sobotu naložit zadek do teplé vody. Na chvíli si sedáme, posvačíme tyčinku a já se psychicky připravuji na poslední dvě míle do kopce.

Jak se blížíme dnešnímu cíli cítím, že bych mohla jít ještě dál. Jsme rozumní a kempujeme u řeky na domluveném místě ještě s pánem, kterému je minimálně sedmdesát a kterého známe již ze včera. Borec. Je zde také kluk, kterého jsme potkali před více než týdnem. Je vtipné, jak někoho týden, dva nevidíte a pak se najednou potkáte v lese. Dnes si nezacvičíme, protože nemáme kde, ale je úplněk, tak možná proto. Vařím brambory, které jsme koupili pro změnu bez příchuti, tak mi aspoň nemusí být líto, že jich tolik nemáme. Jirka si do nich dává koření od Ramen nudlí a má je alespoň trochu poživatelnější.

Jako jediní se koupeme v řece, ostatní osazenstvo jde tradičně hikersky rovnou do spacáků. Místo Hot Springs máme Cold Springs a já se poprvé koupu v péřové bundě. Přála bych si klidnou úplňkovou noc bez deště a pohodový ranní start.

One Comment

  • Denisa Vintrova

    Květen 19, 2019 at 9:53 pm

    Prý „já se poprvé koupu v péřové bundě“🤣 Jste úžasní, fandím Vám! A že máš ještě večer energii psát blog…. klobouk dolů!! Moc mě baví Vás „sledovat“👌 papa, buďte tam na sebe opatrní (mluvim jak babicka🙈😂), no nic, mějte se!

    Odpovědět

Napsat komentář