Blog

Den padesátý aneb dva bezdomovci u silnice

Usnula jsem až po půlnoci a připadala jsem si, jako když nejsem ve stanu, ale o pár let zpět v Dlouhé s tím rozdílem, že tentokrát stojím venku před barem. Podle toho jsem ráno také vypadala. V půl sedmé jsem se vypotácela ze stanu s tím, že dodělám resty. U stolku už seděla jedna slečna, daly jsme se do řeči a než jsem vyndala tablet, začalo pražit slunce. Mezitím vstal i Jirka a dohodli jsme se, že už je pozdě na to vyjít brzo a potřebujeme zařídit nějaké věci, ke kterým je nezbytné mít signál. Ten je buď ve městě nebo u silnice. Půjdeme tedy onu míli k silnici, kterou jsme si včera prošli již dvakrát, na chvíli se tam posadíme a vyjdeme po poledni.

Jak už bývá zvykem, realita je většinou jiná. Než jsme se v deset dopoledne dohrabali k silnici, bylo na slunci přes čtyřicet stupňů. Sedli jsme si do jediného stínu, který tam byl a rozložili náš majetek kolem. Dva bezdomovci s drahým batohem. Se signálem to v USA vypadá tak, že chvíli je a chvíli není, a to i ve městě. Když ho člověk nejvíc potřebuje, tak většinou není. Potřebovala jsem zavolat do REI na zákaznickou linku, protože mi už před měsícem měli poslat peníze za dvě reklamované věci, ale na účtě nejsou po penězích ani stopy. Z jednoduchého úkolu se vyklubala akce na hodinu, rozhovor s několika zaměstnanci a zjištění, že mi poslali šek na adresu v ČR a druhou platbu mi odmítla banka. Proč posílali šek do Čech mi nikdo nebyl schopen vysvětlit. I tady má zákaznický servis svoje limity. Najednou bylo půl druhé a my stále neměli hotové co jsme potřebovali a navíc bylo příšerné vedro. Usoudili jsme, že co není hotovo asi nepotřebujeme a než umřít vedrem v sedě, bude lepší zahynout alespoň v kopci. Lehce připečení jsme si sbalili věci a vyrazili vstříc veselým dvou hodinám do kopce na přímém slunci. Zlatý sníh.

Start v půl třetí odpoledne velkým rekordům nenahrává. V šíleném vedru jsme se trápili do půl osmé, nechali se několikrát sežrat komáry a postavili stan po dvanácti mílích na jediném rozumném místě v kopci. Rychle jsem uvařila zbytek brambor, pokochali jsme se krásnými červánky a v deset šli spát. Na ráno máme dokonce nastaveného budíka, abychom se co nejvíce přiblížili do Kennedy Meadows a hlavně nešlapali v té největší výhni.

Fotky  nejen k dnešnímu dni na

https://www.instagram.com/seafox_yoga/

Napsat komentář