Zbytek včerejšího dne byl poznamenán mým ne úplně šťastným výběrem oběda. Dala jsem si po dlouhé době jogurt, který si Jirka koupil a já zanedlouho pochopila, že to nebyl dobrý nápad. Ve zkratce řečeno jsem celý den až do pozdních hodin trávila v blízkosti koupelny a tušila, že to není dobrá příprava na dnešní návrat na trail. Nebyla. Z uvařené večeře se rázem stal dnešní oběd, což bylo sice fajn, ale jogurt si asi dlouho nedám. Jirka je odolnější, ale problémy měl dost podobné. Ráno mi bylo sice lépe, ale nechtěla jsem pokoušet štěstí, tak jsem se snažila hlavně o doplnění tekutin. 
V klidu jsme zabalili, Jack se rozhodl zůstat v Idyllwild a my se s němci vypravili sehnat nějakou hodnou duši, která by nás odvezla patnáct mil zpět na trail na místo, kde jsme v pondělí trail opustili. Staví hned první auto a v něm sympatická paní , která sice chtěla jet úplně jinam, ale je ochotná nás na trail hodit. Trochu mě zmátla, když se rozjela, aniž by někdo ostatní kromě mě ještě nastoupil, ale pak už bylo všechnno v pořádku. Celou cestu jsme si povídaly. Leslie se prý přátelí s Kurtem Russelem a Goldie Hawn, kteří do Idyllwild občas zavítají a i dalšími hollywoodskými hvězdami. Pohled očividně klame, protože by mě to ani ve snu nenapadlo a kromě právní asistentky (stihly jsme probrat americké i řešení pojistných události) pracovala jako filmový editor. Moc příjemná jízda a navíc si od nás nic nevzala i přes to, že jsme jí příspěvek na benzín snažili vnutit. Hned jak nás vysadila nabrala ty nejšpinavější hochy z trailu, se kterými se pravidelně potkáváme, aby je svezla do Idyllwild. Leslie je prostě anděl. 
Naštěstí jsme projeli deštěm i hustou mlhou a na trailu svítilo slunce. Hned u cesty nějaký dobrák nechal balík vod, a tak ještě jednu do zásoby vypijeme. Již po několika krocích je jasné, že dneska to bude těžké. Chodila mě sice nebolí, ale napětí se posunulo do kotníků, takže mi přijde, že je mám z gumy. Navíc se o slovo hlásí rameno a krk jakoby byl můj první den na trailu. Cesta navíc místo trailu připomíná skákání po kamenech nahoru a dolů a já si přijdu jako koza, ale s čtrnáctikilovým batohem na zádech. Přibylo jídlo a nesmeky, které jsme si vyzvedli ve městě a které asi nebudeme potřebovat. Jirka je na tom co se týká váhy batohu ještě hůř. Zbývá snad jen zintenzivnit dechová cvičení a přijímat pránu a netáhnout sebou jídlo. (ozn. pro rodiče – to je legrace!)
Po dvou hodinách chůze obědváme a shodujeme se na tom, že včerejší večeře se opravdu povedla. Quinoa s pečenými rajčaty a špenátem mi udělá po dlouhé době dobře. Už žádné jogurty ani nachos. Po jídle se mi nikam nechce, ale program na dnešní odpoledne je jasný. Kopce, kopce, kopce a převýšení tisíc metrů. Nerada bych, aby to vyznělo tak, že si stěžuji. Jsem pořád moc ráda, že jsem tady, jen fyzicky mi to dnes moc nesedí. Je to vlastně jako s jógovou praxí – něco se začně dařit a vzápětí je člověk, bez nějakého pádného důvodu, o deset kroků zpět. Nasazuji tedy sluchátko a s pomocí mé oblíbené Míly Tomášové se projdu až k páté odpoledne. 
Příští voda je asi míli od trailu a Jirka se gentlemansky nabízí, že tam dojde a já budu hlídat batoh. Jsou nabídky, které se neodmítají a toto je jedna z nich. Skoro třičtvrtě hodiny odpočívám a přestávka mi dodá druhý dech. Rameno a krk se uklidnily, ale trochu cítím bok a blížící se modřinu na pánevní kosti pod bederním pásem.
Máme na trailu nového nepřítele. Poison oaku jsme se na chvíli zbavili, aby jeho místo nahradila nová hrozba jmenující se “Poodle dog bush”. Tato nenápadná květinka podobající se marihuaně má obdobně strašidelné účinky jako její kolega. Stačí se jí dotknout i přes oblečení a o zábavu je na minimálně dva až tři týdny postaráno. Kličkujeme jako zajíci v poli a nevíme, kam dřív skočit, protože je prostě všude. Kempujeme pod skálou na tajném místě s výhledem na Palm springs. Je to první výhled na město a jakmile se setmí, vypadá přímo kouzelně. Hlavně proto, že se něj díváme z přírody. Stihneme jen dvacetiminutové cvičení, ale i to mi po celém dni udělá dobře.
K večeři uvařím rýži, kterou si Jirka dá s tuňákem a já s proteinem. V devět večer se mi už klíží oči doufám, že ráno bude do růžova.