Dnešní ráno začalo už včerejším večerem, kdy se jednomu z nás po napsání blogu podařilo vylít vařič plný čaje do stanu, respektive do mého spacáku a věcí. Místo abychom se dohadovali, kdo za to může jsme okamžitě svorně odvraceli následky katastrofy, což považuji za jeden z přížnivých účinků trailu. Neřešit hovadiny ale konat jako tým. Za další pozitivum považuji otestované vlastnosti mého spacáku, především jeho nepromokavou úpravu a tímto Criterion quantum 450 vřele doporučuji. Mají ho v nalehko.cz a dám za něj, stejně jako za tento obchod, ruku do ohně.
Než jsme stihli zlikvidovat následky škod bylo po desáté večerní a o osmi hodinách spánku jsme si mohli necht jen zdát. Ráno podle toho vypadalo a Jirka dnes chvíli dokonce předstíral, že již není mezi živými. Jeho náladu nezlepšil ani odchod na “toaletu”, což obvykle zaručeně funuje, protože si, dle svých slov, skoro sedl do Poison oaku, což ve skutečnosti znamená, že na něj šlápl. Tak jako tak, náladu mu to ani v nejmenším nezlepšilo. Vyrážíme vstříc novému dobrodružství až před osmou ranní, a to rovnou vzhůru do kopce.
Je šílené vedro a všude je již tradičně poison oak. Čím je tepleji, tím méně komárů a zatím si říkám, že lepší se upéct, než nechat se sežrat. Následuje klasický rytmus – pět mil, svačina, pět mil, svačina, který přeruší jen sprintující medvěd nedaleko od nás. Vycvičeni nebo spíše připečení pouze suše konstatujeme, že medvědi opravdu běhají rychle a pokračujeme dál.
Na zbytek dnešního dne jsme si vybrali druhého Jokera, protože byl tak plný překvapení a nečekaných událostí, že si ho raději necháme jako zábavné historky z natáčení pro případné osobní setkání.