Zima v noci byla tak velká, že jsme nemoli spát. Oblékla jsem si všechno, co mám, péřovku jsem měla přehozenou ve spacáku přes nohy a stejně to nepomohlo. Láhev s ohřátou vodou vychladla asi za dvacet minut a každé dvě hodiny jsme se budili zimou. Vstáváme až v půl sedmé, kdy už většina lidí je na odchodu. Nevadí, svítí slunce, usušíme ponožky a uděláme si to hezký.
V plánu je dnes 24 mil, což zní odvážně na to, že vycházíme v devět a čekají nás první tři míle do prudkého kopce. Dopoledne se mi šlape nejlépe, protože noha je relativně odpočinutá. Zkusila jsem poslední možnost, a to vyndat vložky, které mám upravené přímo pro sebe a vráti tam ty norobyčejné, které původně v botech byly. Zabírá to. Achillovka se z módu “někdo jí řeže pilou” přesouvá do stadia “dávám o sobě vědět a tahám”, což je docela snesitelné. Dám tomu dva dni a uvidíme.
To, co vystoupáme, již musíme opět seběhnout. Víme, že nás dnes čeká obcházení uzavřeného trailu, a to v místě, kde žije ohrožený druh žáby. Ta bude zachráněna a my pěkně pošlapeme po silnici. Jde se mi po dlouhé době docela dobře a užívám si každý krok. Po více než týdnu je slunečno a pěkných patnáct stupňů, takže jsme v kraťasech. Ještě před začátkem asfaltového úseku na lavičkách posnídáme vločky a můžeme vyrazit. Nějak se zapovídáme a pauza se protáhne na hodinu. Nevadí, chceme přece ujít jen třicet šest kilometru, že.
Cesta po silnici překvapivě rychle ubíhá. Od rána dychtivě vyhlížíme potencionální trail magic, je totiž sobota a my se pohybujeme skoro celý den v blízkosti silnice. Po hodných lidech toužících udělat hikerům radost jakoby se slehla zem. Každý by si přál něco jiného. Já kávu a ovoce, kluci pivo a Jirka úplně cokoliv.
Míjíme starý lyžařský vlek, když v tom na nás někdo volá z dáli.
“You wanna beer?” (pozn.pro rodiče “Chcete pivo”?)
Po prašné cestě se k nám blíží pán a ještě rychleji velký černý pes připomínající dobrmana. Okamžitě couvám. Velkých černých psů se od té doby, co mě jeden jako tříletou kousnul, bojím. Z pána se vyklube sympatický chlapík Dan, který nás zve dovnitř na pivo a ze psa štěně, do kterého se okamžitě zamiluji.
Jdeme s Danem a před námi se objeví srub, který je shodným snem nás všech. Pánové ho využívají jako pánský úkryt, kde podle nálady hostí v sezóně hikery. Na terase dostáváme pivo, které po dvou locích věnuji klukům a hraji si se psem. Dan nám vypráví, že vlek, který vidíme je prý nejstarší na světě. K odchodu se musíme přemlouvat, ale zůstat nemůžeme. Máme to ještě dvanáct mil.
V dalším kempu, kde o sobotách bývá rušno nikdo nebyl. Trochu zklamaně jsme rychle posvačili z vlastních zásob s tím, že to máme ještě dvě hodiny svižné chůze. Terén i příroda byly dnes za odměnu. Procházíme lesem po příjemných pískových cestičkách a já co chvíli stavím a obdivuji tu strom, tu šišku. Jirka ze mě trochu kvete, protože je šest večer a pořád to máme kus cesty. Já mám času dost a nabízím mu, že může jít napřed. Nejde, protože asi tuší, že je dost pravděpodobné, že by mě viděl naposled, protože jsem schopná ztratit se i doma za barákem.
Před půl sedmou dorazíme do kempu, kde je už hodně lidí, včetně nějakého skautského oddílu. Přece jen je sobota. Stavíme stan a dneska z nedostatku prostoru je to bez cvičení. U stolu, kde stála krabice s jídlem vaříme večeři. Trochu jsme se nedopočítali s jídlem a moc ho nemáme. Přemýšlíme, komu krabice asi patří, zda to není třeba hiker-box. Nebyl. Za chvíli dochází dvojice s dřevem, která si asi myslela, že v kempu bude sama. Nenecháme se odehnat a posouváme své věci tak, abychom se vešli všichi. Tělnatá slečna vypadá, že z nás bude mít brzy infarkt. My se docela dobře bavíme a jídlo prodlužujeme o trochu déle, než kdyby se chovala normálně. Oni mají jídlo a my zase zábavu.
Už několikátý den nemáme signál, což je taky důvod, proč jsou blogy bez fotek. Je úspěch někde na kameni nahrát blog, ale o fotkách si mohu jen nechat zdát. Z doslechu jsme zaregistrovali, že zítra má pršet. Doufáme, že to jsou jen babské klepy. Jak nemáme signál, nemůžeme si ani objednat teplou vložku do spacáku, a tak k nám počasí snad bude milosrdné.