Shodou okolností se věnuji něčemu, co by nemohlo být dále od mého původního povolání. Jako bývalý právník jsem měla vždy jasně daný postup a v případě potřeby připravené minimálně dvoje zadní vrátka. Uměla jsem komukoliv vysvětlit cokoliv a především samu sebe o čemkoliv přesvědčit. To v józe, ale ani ve skutečném životě moc nefunguje. Namluvit sobě či ostatním můžeme cokoliv, jen to v realitě následně moc nelícuje a my se dokola ptáme „co je špatně.“ Jóga sama o sobě nikomu život nezmění. Může však pomoci pomalu změnit naše myšlení a pohled na sebe samé, čímž se změní i svět okolo nás. Jóga není zázračný lék na všechny nemoci světa, ale užitečný prostředek a návod, který nám může pomoci vést kvalitnější život, ať už to pro nás znamená cokoli. Při řešení jakéhokoliv problému je třeba začít nejdříve u sebe a pravidelná praxe jógy nás může naučit, jak slyšet sami sebe.

Delší dobu mi trvalo pochopit, že jóga nejsou jen ásany. Ty jsou jen jednou její, v současnosti dosti přeceňovanou, součástí. Je to vlastně pochopitelné. Naše fyzické tělo je pro mnoho z nás z počátku uchopitelnější už jen z toho důvodu, že nic jiného nemáme a minimálně ho můžeme vidět a osahat si ho. To, co zažíváme na podložce lze jednoduše aplikovat na každodenní situace a dlouho zaryté vzorce našeho chování a uvažování můžeme postupně přeměnit a rozpustit.  Jóga je cesta, která je právě taková, jakou jí v tu danou chvíli potřebujeme. Jsme-li zrychlení a orientovaní na výkon, pomůže nám zklidnit se, jsme-li spíše lenivější odkladači, pravidelná praxe nám pomůže prokrastinaci překonat. Tak jako ve všem je i zde nejdůležitější umírněnost a střídmost, tedy ani málo ani moc. Najít svou hranici, své místo a odtud vytrvale a upřímně pracovat dál. Říká se, že cesta je cíl a zde to platí dvojnásob. Jediné, co je k ní potřeba je chuť a snaha věci měnit a pro jednou zanechat svá zarytá přesvědčení a názory stranou.