Špunty do uší fungují tak báječně, že se opět budík až po budíku. Do druhého patra se přistěhoval typický indický “sausage fest”, což v překladu znamená čtyř “borci”, co si myslí, že jsou borci. Projevuje se to tak, že když si jdu dát po lekci nahoru snídani, záhadně dva z nich přijdou také a významně telefonují a prochází se kolem. Do toho kouří, takže můj spokojený výraz je asi lehko představitelný. Naštěstí se mě bojí a tak na mě alespoň nemluví a jenom čumí. Neveřila bychm že budu kdy šťastná za to, že se mě někdo bojí. Tady jsem a moc.
Přes pozdní vstávání zvládnu přiběhnout na lekci dřív a odcvičit sestavu s terrabandem. Ramena jsou po trailu pořád tuhá a potřebovala bych je trochu uvolnit. Hodina a půl uběhne jako voda a než stihnu odcvičit vše co jsem chtěla, jdu domů. Snídaně, jak jsem již zmínila proběhne rychle, protože nejsem zrovna dvakrát zvědavá na to, aby na mě někdo zíral. Jdu si raději číst na pokoj. Nevím, čím to, ale jsem dneska unavená, tuhá a bolavá.
Odpoledne je to ještě horší a to dnes děláme něco, co ani netuším, jak se originálně jmenuje. Kdesi jsem tuto pozici viděla na obrázku jako “origami pose” a už tento název napovídá, že se dávají věci tam, kam vlastně vůbec nepatří. Mám si dát chodidlo do podpaží a vytočit se na stranu. Neumím to ani popsat, což nevadí, protože už dát si v sedě chodidlo do podpaží je dnes pro mě nadlidský úkol. Vinay mi pomáhá a říká “musíš se snažit víc než já”. Dost se tomu oba nasmějeme, protože mi zřejmě někdo přes noc sešil kyčle a ramena a jsem úplný tuhoň. Dlouho jsem si nepřipadala tak neschopná, ale tak alespoň jsme se pobavili. “Za pár dní to půjde” říká Vinay na své obvyklé vlně optimismu. No, když to říká…
Nebolí mě skoro nic, ale jakoby tělo nebylo moje. Přemýšlím, čím to může být a nenapadá mě nic jiného než hormony. Příští týden mají přijít nejméně oblíbené dny a i doma jsem jak dřevěná loutka, tak se mám na co těšit. Jdu si dát kokos a kávu za odměnu. Mám půlhodiny čas před očekávanou lekcí hraní na tibetskou mísu. Chvíli před půl dorazím a dozvím se, že Akhilanka má masáž. Nedostal prý mou zprávu, ve které mu naše setkání potvrzuji. Nevím, co se to letos děje, že nic nedopadne tak, jak se domluví. Za chvíli mi přijde omluvná sms a nabídka posunutí kurzu na pátek až neděli. Tak uvidíme, doufám, že to vyjde.
Jdu domů a chci využít dnešní čas k přípravě věcí na doma. K večeři si dnes dám jen papáju, protože se necítím třikrát komfortně. Udělám si čaj a jsem připravená se jít natáhnout. V mezičase přijde Magali, která je narozdíl ode mě připravená si povídat. Dnešní lekce asertivního rychlého ukončení konverzace je jasná.