V půl dvanácté mi pípne zpráva od Magalí společně s fotkou rozmáčklé štěnice. Přesně ta věc, kterou si člověk přeje vidět před spaním. Je zřejmé, že “pečlivá” deratizace příliš nezabírá. Kolegiálně pozvu Magalí k sobě, protože i při podrobném prozkoumání pokoje a rozmontování postele jsem nenašla nic podezřelého. Asi holky bydlí jen v prvním patře …
Mysore den dvacátý devátý, den poslední Pokračovat ve čtení »
V noci mě několikrát probudila představa štěnic, které po mně běhají. “Rozsvítit, prozkoumat, zhasnout, lehnout a snažit se usnout je nový rituál, který, jak doufám, zůstane zde. Ráno podle toho vypadá a tak si do půl desáté čtu. Jdu uvařit Magalí kávu nahoru (baristou jsem očividně i v Indii) a na jedenáctou jdu se Sudhirem …
Mysore den dvacátý osmý aneb konec dobrý, všechno dobré Pokračovat ve čtení »
Podaří se mi spát trochu déle než včera, ale stejně se budím a hledám štěnice. Nemůžu se dočkat svojí postele. Raději bych se přestěhovala natrvalo do stanu, než být tady. Beru to jako jógovou lekci s tím, že se nad to musím povznést a alespoň mě není líto, že jedu domů. Stačilo. Představa dalších dvou …
Mysore den dvacátýsedmý aneb je čas je jet domů Pokračovat ve čtení »
Po nočním dobrodružství se štěnicemi je cvičení to poslední na co mám náladu. V půl osmé vstanu, Magalí mi dá číslo na “manažera”, což v překladu znamená jediného borce tady, který mluví anglicky. Jdu si udělat kávu a napsat mu o svém nočním zážitku. Během chvíle odpoví, že ho to mrzí a že řešení bude …
Nechci cvičit. Nechci ani přemýšlet o hýbání se na podložce. Všechno mě bolí “zevnitř”. Znám to, věděla jsem, že to přijde a tak to neřeším a pomalu jdu na lekci. Doma bych v této situaci šla do lesa a určitě se dál nenatahovala. Nejsem však doma a je to součástí hry. Po první půl hodině …
Mysore den dvacátý pátý aneb tenký led Pokračovat ve čtení »
V půl osmé mne probudí budík a automaticky vykonávám všechny činnosti, aniž bych přemýšlela o tom, že za hodinu budu své zatažené tělo jakkoliv natahovat. Jen představa jakéhokoliv pohybu na podložce mi vhání téměř slzy do očí. Ne, že by mne něco tak hrozně bolelo, ale všechno je oteklé, opuchlé a nechce nic dělat. Po …
Mysore den dvacátý čtvrtý aneb koncert Pokračovat ve čtení »
V pět ráno mne vzbudí známý chanting z nedalekého chrámu. Děkuji špuntům za další dvě hodiny spánku. Skoulím se z postele a je mi jasné, že dnes bez brufenu nikam nedojdu. Břicho mě bolí a chce se mi zvracet. Kdo vymyslel tuhle funkci ženského těla si buď musel dělat srandu nebo byl v podroušeném stavu. …
Mysore den dvacátýtřetí aneb jehla v kupce sena Pokračovat ve čtení »
Vstávám v úplně nejogínský čas. Je devět ráno a špunty do uší fungují výborně. Jednou za týden je fajn si přispat. Nemůžu říct, že bych byla úplně odpočatá a říkám si, jestli málo spánku a pevný režim není přece jen lepší. Jeden den v týdnu to vydržím a myslím, že je pro mě důležité naučit …
Mysore dne dvacátý první a dvacátý druhý aneb docela klidný víkend Pokračovat ve čtení »
Na ranní lekci zvládnu přijít o půl hodiny dřív a odcvičit všechno na ramena a kyčle. Má to jediný háček. Ramena mě bolí a kyčle taky. Přesto čas opět uteče nevídanou rychlostí a než stihnu všechno jdeme domů. Už jen posledních pět rán příští týden a já jsem toho ještě tolik chtěla udělat. Myslím, že …
Mysore den dvacátý aneb první lekce Nada yogy Pokračovat ve čtení »
Špunty do uší fungují tak báječně, že se opět budík až po budíku. Do druhého patra se přistěhoval typický indický “sausage fest”, což v překladu znamená čtyř “borci”, co si myslí, že jsou borci. Projevuje se to tak, že když si jdu dát po lekci nahoru snídani, záhadně dva z nich přijdou také a významně …
V pět ráno mě vzbudil chanting z nedalekého chrámu. Beru si špunty do uší a díky tomu neslyším budík. Alespoň jsem se trochu vyspala. Můj původní plán přijít na lekci dřív a odcvičit cviky na ramena a kyčle však nevyšel a tak je zakomponuji na konci. Trošku mne pobolívají kolena a doufám, že je to …
Mysore den osmnáctý aneb úplně obyčejný den Pokračovat ve čtení »
Vzbudí mě třísknutí dveří a dojde mi trpělivost. S úplnou jistotou vím, že je to hvízdal a vře ve mě vztek. Vstanu a jdu udělat kávu. Přijde Jirka taky notně otrávený. Přiběhne hvízdal, dá něco do ledničky a utíká pryč. Že by tušil? V kuchyni je neskutečný bordel a mě nepřestává fascinovat, jaká jsou indové …
Mysore den sedmnáctý aneb Jirky odjezd Pokračovat ve čtení »
Vzbudím se s pocitem, že mne přejel traktor. Jak jsem si libovala, že mě nebolí bedra, tak tento pocit zůstal v minulosti posledních dní. Jsem ztuhlá a unavená. Klouby hlásí, že se cítí na osmdesát a celková energie je na bodu nula. Samozřejmě mi proběhne hlavou kousnutí od komára, ale tyto myšlenky okamžitě zaháním. Na …
Mysore den šestnáctý aneb pondělí, kdy všechno bolí Pokračovat ve čtení »
Původně zamýšlený plán dobře se vyspat nevyšel. V půl sedmé mě budí známé mlácení dveří. Jediný rozdíl je, že se nerozčiluji, vstanu a jdu si na střechu udělat kafe a číst si. Skoro nic mě už nerozčiluje, to je asi místní největší efekt. Buď bude člověk otrávený od rána do večera nebo přestane cokoli řešit, …
Mysore den patnáctý aneb v neděli se nedělá Pokračovat ve čtení »
Včerejší návštěva se protáhla a my přijdeme domů až po desáté, což je na naše místní poměry hodně po večerce. Spát jdeme v jednu ráno. U Pratimy byla docela legrace. Tradičně jsme si nejdřív povídali všichni, kdy já jsem z jejího manžela lehce nervozní, protože nevím, co si s ním mám povídat. Debata o restauracích …
Mysore dne čtrnáctý aneb dopolední výlet a ukončený druhý týden cvičení Pokračovat ve čtení »
Mé přání zůstalo pro dnešek nevyslyšeno. Přes bok pomalu spouštím nohy na zem a snažím se udělat několik kroků do koupelny. Nedá se říct, že by mě záda tak strašně bolela, ale jsou tuhá. Jakoby mi někdo přes noc do kříže nainstalovat titanovou destičku. “To povolí” uklidňuji se a po krátké meditaci, kterou jsem se …
Mysore den třináctý aneb chůze po čtyřech Pokračovat ve čtení »
Dnes je první den, kdy se mi opravdu nechce ani rozbalit podložku. Všechno mě začíná táhnout a při představě dalšího natahování nejsem vůbec nadšená. Je fajn, že tento pocit přišel až po skoro dvou týdnech. Lepším se. Dopolední praxe je nakonec fajn, věnuji se opačným věcem než odpoledne. Rozehřátí, stojky, předklony a kyčle. Pomalu se …
Mysore den dvanáctý aneb den kdy vidím, jak vypadají záklony Pokračovat ve čtení »
Včerejší odpolední volno uteklo dříve než začalo. Měla jsem v plánu trochu pracovat a číst si jednu z knížek, které jsem si koupila a trochu popřemýšlet, jak bych mohla inovovat své lekce. Toto přání mi vydrželo přesně hodinu, než na terasu, kde jsem seděla přišel pán, který si pořád něco fotil. Starší, evropsky oblečený Ind …
Mysore den jedenáctý aneb diskotéka emocí, část druhá Pokračovat ve čtení »
Po několika hodinách spánku připomínám chodící stín. Díky své zpomalenosti na shally skoro běžím, protože si pamatuji, že přijít pozdě je nemyslitelné. No…Tady asi (naštěstí) panují trochu normálnější mravy a tak se pár lidí trousí ještě další hodinu. Na praxi není možné přijít pozdě protože nejpozději ve tři se zavřou dveře, ale tím jak je …
Dnes byla první klidná noc, takže jsem byla schopná spát od večera až do sedmi ráno. Díky bohu. Také se zase těším na cvičení a vypadá to, že se vše vrací do normálních kolejí. Ranní praxe byla moc fajn, cvičím už ashtangovou sérii s množstvím variací pro moje ztuhlé kyčle a ramena. Ve zkratce – …
Mysore den devátý aneb indické testování Pokračovat ve čtení »
Večer byl opět ve znamení hluku a vysvětlování skupině indů, co je to klika, jak se používá a že na pokoji kouří jen to největší prase. No… To “yes ma’am” a vrtění hlavou ze strany na stranu mi opravdu nechybělo. Říkám si, jestli třeba poslední osvícenost neodešla s Maharišim a pak na Indii a selský …
Mysore den osmý a devátý aneb síla záklonů a veselý večer Pokračovat ve čtení »
Moje přání klidu zůstalo nevyslyšeno. Ačkoliv jsme šli spát už po desáté, usnout se mi nepodařilo. Po jedenácté začala tradiční diskotéka – hluk z vedlejšího domu a bouchání dveřmi. Když chvíli před dvanáctou začal někdo chodit po baráku a pískat si nevydržela jsem to, hodila na sebe šaty a vyběhla ven. Přemýšlela jsem zda budu diskutovat …
Mysore den sedmý aneb ego a zase to ego Pokračovat ve čtení »
Úderem půl dvanácté v noci začalo opět peklo. Třískání dveřmi, řev takový, až jsem si v jednu chvíli myslela, že dorazili teroristi a je to naše poslední noc. Zřejmě šlo však o úplně normální rozpravu spolubydlícího Inda buď s přítelkyní nebo po telefonu. Když v jednu ráno koukám do stropu jsem pěkně naštvaná. Tohle není jóga, většina indů s nimiž …
Mysore den šestý aneb proč sem vlastně jezdím, když nemám ráda Indii Pokračovat ve čtení »
Večer nemůžu usnout. Po chvíli co zaberu začne opět někdo mlátit dveřmi, venku zpívat a dupat a kdesi se někdo hádá (nejsem schopná určit kde). Opakuji si, že se mě to absolutně nedotýká, ale poté co se vzbudím potřetí, se neubráním pocitu vzteku. Nespí se tady hezky. Usínám kolem půlnoci, což vzhledem k mému stavu není …
Mysore den pátý aneb zase brečím na podložce Pokračovat ve čtení »
Při ranním pokusu vstát z postele se zarazím. Nejde to. Na trailu jsem byla zvyklá, že cítím nohy, ale tohle jsem asi nikdy nezažila. Bolí mě úplně všechno, nohy záda a dokonce i ruce. Netuším z čeho nic složitého jsme nedělali. Je pravda, že hlavně odpoledne jsme v pozicích zůstávali dlouho, ale že by to bylo jen z toho? …
Mysore den čtvrtý aneb nečekané komplikace Pokračovat ve čtení »
V noci mě vzbudí bolest v krku a pocit, že se dusím. Při zjištění, že za dvě hodiny vstávám si pokorně beru brufen a doufám, že napodruhé se probudím v lepším stavu. Budík neslyším a vzbudí mě až Jirka, že musím vstát, což si nedovedu představit. Teplá voda neteče, což nevadí, alespoň se trochu proberu. Než vyrazíme jsem …
Opakovaně se budíme a přemlouváme se vstát. Indické oslavy probíhají od pěti ráno, takže to vypadá, že venku je konec světa. Vzpomínám si na své diskuze s mou kamarádkou, která je původem z Mysore. Nechápala, proč mi přijde divné, že na procházku na kopec jí přijde normální chodit v půl páté ráno, když to je přece ideální čas. …
Přesně měsíc poté, co jsme dokončili trail jsme dorazili na pokračování letošní cesty. Už začátkem července, kdy jsme si trochu zkresleně mysleli, že trail bez problémů dokončíme, jsem koupila letenky do Mysore. Téměř tři roky jsem tu nebyla a chtěla jsem, po dlouhé době, pouze cvičit a věnovat se tomu, co mě baví. Už dávno …
